Tato dokumentace pokrývá všechny technické detaily programovacího jazyka Coconut a je zamýšlana spíš jako referenční příručka než edukativní úvod. Úplný úvod a tutoriál pro Coconut - viz Tutoriál
Coconut je varianta jazyka Python, vytvořená pro jednoduché, elegantní a funkcionální programování v Pythonu. Skladba Coconut je podmnožna skladby Pythonu 3. To znamená, že uživatel, obeznámený s Pythonem, bude již obeznámený s většinou obsahu Coconut.
Kompilátor jazyka Coconut převádí kód Coconut na kód Pythonu. Primární způsob přístupu ke kompilátoru Coconut je pomocí konzoly příkazového řádku, jež rovněž obsahuje překladač pro kompilaci v reálném čase. Kromě této konzoly podporuje Coconut také notebooky IPythonu a Jupiteru.
Zatímco většina v Coconut má svoji inspiraci jednoduše ve snaze učinit programování v Pythonu funkcionální, další inspirace pochází z Haskellu, CoffeeScriptu, F# a z extenze Pythonu patterns.py.
Protože je Coconut hostován v Python Package Index, lze jej snadno instalovat s použitím pip
. Jednoduše nainstalujte Python, otevřte příkazový řádek (cmd) a zadejte
pip install coconut
což nainstaluje Coconut a jeho požadované závislosti. Coconut sám má několik závislostí (dependencies), které lze instalovat zápisem
pip install coconut[all]
což umožní používání flagů --jobs
, --watch
a --jupyter
. Pro instalaci pouze vybraného flagu, napište místo all
název příslušného flagu.
Případně, chcete-li si vyzkoušet poslední a nejlepší Coconut, zapište
pip install coconut-develop
což nainstaluje nejposlednější chodící development build (volitelná instalace závislostí je podporována stejným způsobem, jak popsáno výše). Více informací o aktuální vývojové sestavě najdete na development version of this documentation. Buďte varováni: coconut-develop
může být nestabilní — narazíte-li na chybu, prosím ohlašte ji vytvořením nového issue.
coconut [-h] [-v] [source] [dest] [-t version] [-s] [-l] [-k] [-p] [-a] [-w] [-d] [-r] [-n] [-m] [-i] [-q] [-f] [-c code] [-j processes] [--jupyter ...] [--tutorial] [--documentation] [--style name] [--recursion-limit limit] [--verbose]
source cesta k souboru coconut, který má být kompilován
dest cílová složka pro compilované soubory (implicitně jí je zdrojový adresář)
-h, --help show this help message and exit
-v, --version print Coconut and Python version information
-t, --target specify target Python version (defaults to universal)
-s, --strict enforce code cleanliness standards
-l, --line-numbers add line number comments for ease of debugging
-k, --keep-lines include source code in comments for ease of debugging
-p, --package compile source as part of a package (defaults to only if source is a directory)
-a, --standalone compile source as standalone files (defaults to only if source is a single file)
-w, --watch watch a directory and recompile on changes (requires watchdog)
-d, --display print compiled Python
-r, --run run compiled Python (often used with --nowrite)
-n, --nowrite disable writing compiled Python
-m, --minify compress compiled Python
-i, --interact force the interpreter to start (otherwise starts if no other command is given)
-q, --quiet suppress all informational output (combine with --display to write runnable code to stdout)
-f, --force force overwriting of compiled Python (otherwise only overwrites when source code or compilation parameters change)
-c, --code code run a line of Coconut passed in as a string (can also be passed into stdin)
-j, --jobs processes number of additional processes to use (defaults to 0) (pass 'sys' to use machine default)
--jupyter, --ipython run Jupyter/IPython with Coconut as the kernel (remaining args passed to Jupyter)
--tutorial open the Coconut tutorial in the default web browser
--documentation open the Coconut documentation in the default web browser
--style name pygments syntax highlighting style (or 'none' to disable)
--recursion-limit set maximum recursion depth in compiler (defaults to 2000)
--verbose print verbose debug output
Zdrojové soubory používají extenze .coco
(upřednostněno), .coc
nebo .coconut
. Soubor .coco
(či .coc
/ .coconut
) je kompilován do souboru s příponou .py
. Je-li požadována jiná extenze než .py
, například .pyde
pro Python Processing, může být vložena před .coco
a tato složená extenze bude použita místo .py
. Například, name.coco
bude kompilovat na name.py
, zatímco name.pyde.coco
bude kompilovat na name.pyde
.
Soubory, kompilované konzolou coconut
se mohou lišit v závislosti na kompilačních parametrech. Je-li kompilována celá složka souborů (ve které bude kompilátor rekurzivně vyhledávat soubory s extenzí .coco
, .coc
nebo .coconut
), vytvoří se soubor __coconut__.py
, pro ukládání nezbytných funkcí (package mode), zatímco při kompilaci jediného souboru se nezbytné informace ukládají v záhlaví uvnitř souboru (standalone mode). Standalone mode je lepší pro jednotlivé soubory, protože se obejde bez nadbytečného importování __coconut__.py
, avšak package mode je lepší pro velké pakety, protože se nemusí v každém souboru spouštět kód v záhlaví, jelikož může být jednoduše importován z __coconut__.py
.
Je-li zdrojovým
argumentem pro CLI konzolu soubor, provede se implicitně samostatná kompilace, zatímco je-li jím složka, provede se rekurzivní vyhledávání všech souborů .coco
(nebo .coc
či .coconut
), pro něž se provede paketová kompilace. Coconut takto ve většině provede správnou volbu režimů. Je-li však důležité aby se nevytvářely žádné dodatečné soubory jako např. __coconut__.py
, potom lze přinutit CLI konzolu aby použila určený režim použitím flagů --package
(-p
) a --standalone
(-a
).
Protože je skladba Coconut založena na Python3, měl by kód Coconut, kompilovaný kompilátorem Coconut v univerzálním režimu (implicitní --target
) běžet v libovolné verzi Pythonu >= 2.6
nebo >= 3.2
.
Poznámka: Vyzkoušené implementace jsou CPython 2.6, 2.7, 3.2, 3.3, 3.4, 3.5
a PyPy 2.7, 3.2
.
V rámci snahy o vzájemnou kompabilitu (cross-compatibility), přidává Coconut nové Python 3 built-ins přepisuje Python 2 built-ins na Python 3 verze tam, kde je to možné. Navíc Coconut přepisuje některé Python 3 built-ins z optimalizačních důvodů. Je-li požadován přístup k verzím Pythonu, lze staré built-ins vydolovat s použitím předložky py_
. Dostupné Python built-ins available jsou:
py_chr
py_filter
py_hex
py_input
py_raw_input
py_int
py_oct
py_open
py_print
py_range
py_xrange
py_str
py_map
py_zip
Konečně, zatímco se Coconut pokusí kompilovat skladbu Python3 na jeho univerzální ekvivalent, následující konstrukty nemají žádný ekvivalent v Python2 a vyžadují specifikaci alespoň 3
před svým použitím:
*
s (use Coconut pattern-matching instead),nonlocal
keyword,exec
used in a context where it must be a function,*
unpacking or dicts with **
unpacking (requires --target 3.5
),@
as matrix multiplication (requires --target 3.5
),async
and await
statements (requires --target 3.5
), andf
strings (requires --target 3.6
).Je-li verze Pythonu, v níž bude kompilovaný kód běžet, známa předem, měl by být cíl určen flagem --target
. Daný cíl (target) ovlivní pouze kompilovaný kód a zda je určitá syntaxe Pythonu3 (viz níže) povolena. Tam, kde se standardy skladeb pro Python3 a Python2 liší, bude skladba Coconut vždy používat skladbu Python3 pro všechny cíle. Podporované cíle jsou:
2
, 26
(will work on any Python >= 2.6
but < 3
),27
(will work on any Python >= 2.7
but < 3
),3
, 32
(will work on any Python >= 3.2
),33
, 34
(will work on any Python >= 3.3
),35
(will work on any Python >= 3.5
),36
(will work on any Python >= 3.6
),sys
(chooses the specific target corresponding to the current version).Poznámka: Čárky jsou ve specifikacích cíle ignorovány, takže cíl 2.7
je ekvivalentní cíli 27
.
strict
¶Je-li povolen flag --strict
(or -s
), ohlásí Coconut chyby pro různé problémy stylu. Jsou jimi
--strict
will show a Warning),--strict
will show a Warning),from __future__
imports (without --strict
will show a Warning)lambda
statement,u
to denote Unicode strings, andDoporučuje se při práci na novém projektu používat flag --strict
(nebo -s
) protože vám bude nápomocen při psaní čistšího kódu.
Dáváte-li přednost prostředí IPython (jádro Pythonu pro framework Jupyter framework) před normální konzolou Pythonu, lze použít Coconut jako extenzi IPythonu nebo jádro Jupyteru.
Je-li Coconut použit jako extenze, bude speciální “magic command” posílat útržky kódu k vyhodnocení s použitím Coconut místo IPythonu ale IPython bude stále použit jako implicitní aplikace. Řádkový magic %load_ext coconut
načte Coconut jako extenzi, připojujíc magics %coconut
a %%coconut
. Řádkový magic %coconut
spustí řádek Coconut s implicitními parametry a blokový magic %%coconut
přijme CL (command line) argumenty z prvního řádku a vyhodnotí kód Coconut pro dané parametry ve zbytku buňky.
Je-li Coconut použit jako jádro (kernel), bude veškerý kód v konzoli nebo notebooku poslán k vyhodnocení do Coconut místo do Pythonu. Příkaz coconut --jupyter notebook
(nebo coconut --ipython notebook
) spustí notebook IPython/ Jupyter s použitím Coconut jako jádra a příkaz coconut --jupyter console
(nebo coconut --ipython console
) spustí konzoli IPython/ Jupyter s použitím Coconut jako jádra. Navíc, příkaz coconut --jupyter
(nebo coconut --ipython
) přidá Coconut jako jazykovou volbu uvnitř všech notebooků IPython/ Jupyter - i těch, které nejsou spouštěny aplikací Coconut. Tento příkaz musí být opakovaně proveden při instalaci nové verze Coconut.
Coconut poskytuje jednoduchý, čistý operátor ->
jako alternativu k příkazu lambda
v Pythonu. Skladba s operátorem ->
je (arguments) -> expression
. Operátor má stejné pořadí důležitosti jako starý příkaz, což znamená, že bude často nezbytné uzavřít lambdu do závorek.
Navíc, Coconut také podporuje implicitní použití operátoru ->
ve formě (-> expression)
, jež je ekvivalentní k ((_=None) -> expression)
, což umožňuje použití implicitní lambdy když nejsou vyžadovány žádné argumenty i když je vyžadován jeden argument (vyjádřený znakem _
).
Note: Je-li normální skladba lambdy nedostatečná, Coconut také podporuje rozšířenou skladbu lambdy ve formě příkazu lambda.
Použití funkce lambda je v Pythonu neúhledné a neohrabané, vyžadující vypsání celého slova lambda
pokaždé, když je vytvářena. To je dobré tehdy, jsou-li in-line funkce používány zřidka ale ve funkcionálním programování jsou in-line funkce základním nástrojem.
Formy lambda mají totéž skladebné postavení jako obecné výrazy. Jsou zkratkou při vytváření anonymních funkcí; výraz (arguments) -> expression
vytváří objekt funkce. Nepojmenovaný objekt se chová jako objekt funkce, definovaný:
def <lambda>(arguments):
return expression
Všimněte si, že funkce vytvořené formou lambda nemohou obsahovat příkazy nebo anotace.
K označení částečné aplikace používá Coconut znak $
mezi názvem funkce a závorkou před argumenty. It has the same precedence as subscription.
Částečná aplikace neboli currying je ústřední pilíř funkcionálního programování a to z dobrého důvodu: umožňuje dynamickou úpravu funkce pro potřebu v místě použití. Částečná aplikace umožňuje vytvoření nové funkce ze staré pro specifikované některé argumenty.
Má se vrátit nový objekt partial
, který se při volání bude chovat jako func volaná s pozičními argumenty args a keyword-argumenty keywords. Jsou-li další argumenty zadány při volání, jsou připojeny k args. Jsou-li další keyword-argumenty zadány, rozšiřují a přepisují keywords. Zhruba ekvivalentní k:
def partial(func, *args, **keywords):
def newfunc(*fargs, **fkeywords):
newkeywords = keywords.copy()
newkeywords.update(fkeywords)
return func(*(args + fargs), **newkeywords)
newfunc.func = func
newfunc.args = args
newfunc.keywords = keywords
return newfunc
Objekt partial
je použit pro částečnou (partial) aplikaci funkce, která “zmrazí” (freezes) některé argumenty a/nebo keywords funkce, vytvářejíc tak nový objket se zjednodušenou signaturou.
Coconut používá vodící (pipe) operátory pro usměrnění průběhu aplikace funkcí. Všechny operátory mají precedenci infixových evokací a jsou levostranně asociativní. Všechny operátory také podporují ‘in-place versions’. Těmito operátory jsou:
(|>) => pipe forward
(|*>) => multiple-argument pipe forward
(<|) => pipe backward
(<*|) => multiple-argument pipe backward
Coconut používá operátor ..
pro skládání funkcí. It has a precedence in-between subscription and exponentiation. The in-place operator is ..=
.
Coconut používá operátor ::
pro řetězení iterátoru. Toto řetězení je prováděno líně - to jest tak, že argumenty se nevyhodnocují, pokud jich není zapotřebí. Tato forma má precedenci ‘in-between bitwise or and infix calls’. ‘In-place’ operátorem je ::=
.
Důležitým nástrojem pro práci s iterátory stejně snadno jako při práci se sekvencemi je schopnost líně kombinovat více iterátorů dohromady. Tato operace se nazývá řetěz (chain) a je ekvivalentní přidávání u sekvencí s tím rozdílem, že se nic nevyhodnocuje, pokud to není zapotřebí.
Vytvořte iterátor, který vyčerpá prvky z prvního a poté z druhého iteráblu (iterovatelného objektu). Používá se pro ošetření následných sekvencí jako jediné sekvence. Zřetězené vstupy jsou vyhodnocovány líně. Zhruba ekvivalentní k:
def chain(*iterables):
# chain('ABC', 'DEF') --> A B C D E F
for it in iterables:
for element in it:
yield element
K provedení iterátorového členění používá Coconut znak $
mezi iterátorem a označením jeho úseku. Iterátorové členění pracuje stejně jako sekvenční členění v Pythonu a vypadá stejně jako částečná aplikace, avšak s hranatymi místo kulatých závorek. It has the same precedence as subscription.
Iterátorové členění pracuje stejně jako sekvenční členění, včetně podpory negativních indexů a úseků (slices) a podpory pro objekty úseků
stejně jako u normálního členění. Iterátorové členění však nezaručuje, že bude zachován původní iterátor (pro jeho zachování použijte funkcitee
).
Iterátorové členění v Coconut je velmi podobné itertools.islice
v Pythonu, avšak na rozdíl od itertools.islice
, podporuje iterátorové členění negativní index a přednostně použije __getitem__
objektu, pokud existuje. Iterátorové členění je také optimalizované pro práci s objekty map
, zip
, range
a count
, počítaje pouze ty prvky, které jsou nezbytné pro vynětí žádaného úseku.
Coconut podporuje alternativy Unicodu pro různé operátové symboly. Alternativy jsou poměrně nápovědné, se záměrem reflektovat vzhled nebo účel originálního symbolu.
→ (\u2192) => "->"
↦ (\u21a6) => "|>"
*↦ (*\u21a6) => "|*>"
↤ (\u21a4) => "<|"
↤* (\u21a4*) => "<*|"
⋅ (\u22c5) => "*"
↑ (\u2191) => "**"
÷ (\xf7) => "/"
÷/ (\xf7/) => "//"
∘ (\u2218) => ".."
− (\u2212) => "-" (only subtraction)
⁻ (\u207b) => "-" (only negation)
¬ (\xac) => "~"
≠ (\u2260) or ¬= (\xac=) => "!="
≤ (\u2264) => "<="
≥ (\u2265) => ">="
∧ (\u2227) or ∩ (\u2229) => "&"
∨ (\u2228) or ∪ (\u222a) => "|"
⊻ (\u22bb) or ⊕ (\u2295) => "^"
« (\xab) => "<<"
» (\xbb) => ">>"
… (\u2026) => "..."
× (\xd7) => "@" (only matrix multiplication)
data
¶Syntaxe datového bloku data
je něco mezi syntaxí pro funkce a syntaxí pro třídy. První řádek vypadá jako definice funkce, zatímco zbytek těla připomíná třídu, obvykle obsahující definice metod. Je to tak proto, že zatímco blok data
vlastně v Pythonu končí jako třída, Coconut automatický vytváří specielní, neměnitelný konstruktor, založený na daných argumentech.
Bloky typu data
vytvářejí v Coconut neměnitelné třídy pomocí parametru __slots__
a odvozené z collections.namedtuple
. Skladba deklarace datového bloku vypadá takto:
data <name>(<args>):
<body>
<name>
je název nového datového typu, <args>
jsou argumenty jeho konstruktoru stejně jako názvy jeho atributů a <body>
obsahuje metody datového typu.
Subtřídy datových typů lze snadno vytvořit děděním do normální třídy
Pythonu. Aby se stala nová subtřída neměnitelná, je nutné do ní vložit řádek
__slots__ = ()
před definicemi metod nebo atributů.
Hlavní část funkcionálního programování, které Coconut v Pythonu zlepšuje, je použití hodnot nebo neměnitelných datových typů. Neměnitelná data mohou být velmi užitečná ale vytvoření takových typů v Pythonu je velice obtížné. Coconut vytváří neměnitelné datové typy velice snadno použitím bloků typu data
.
Vrací subtřídu nové entice (tuple). Nová subtřída je použita k vytvoření entici podobným objektům, jejichž pole jsou přístupná přes vzhled (lookup) atributu, jakož i proto, že jsou indexovatelná a iterovatelná. Instance subtřídy mají také nápomocný docstring (se jménem typu a pole) a metodu __repr__()
, která uvádí obsah entice ve formátu name=value
.
Pro název pole lze použít libovolný platný identifikátor Pythonu. Platné identifikátorý se skládají z písmen, číslic a podtržítek ale nezačínají číslicí nebo podtržítkem a nejsou klíčovým slovem jako class, for, return, global, pass nebo raise.
Pojmenované instance entic nemají individuální slovníky (dictionaries), takže jsou úsporné a nevyžadujíc více paměti než normální entice.
data vector(x, y):
def __abs__(self):
return (self.x**2 + self.y**2)**.5
v = vector(3, 4)
v |> print # all data types come with a built-in __repr__
v |> abs |> print
v.x = 2 # this will fail because data objects are immutable
Demonstruje skladbu, vlastnosti a neměnitelnou povahu typů data
.
data Empty(): pass
data Leaf(n): pass
data Node(l, r): pass
Tree = (Empty, Leaf, Node)
def size(Tree()) = 0
@addpattern(size)
def size(Tree(n)) = 1
@addpattern(size)
def size(Tree(l, r)) = size(l) + size(r)
size(Node(Empty(), Leaf(10))) == 1
Demonstruje algebraickou povahu typů data
při kombinaci s pattern-matching.
import collections
class vector(collections.namedtuple("vector", "x, y")):
__slots__ = ()
def __abs__(self):
return (self.x**2 + self.y**2)**.5
v = vector(3, 4)
print(v)
print(abs(v))
v.x = 2
import collections
class Empty(collections.namedtuple("Empty", "")):
__slots__ = ()
class Leaf(collections.namedtuple("Leaf", "n")):
__slots__ = ()
class Node(collections.namedtuple("Node", "l, r")):
__slots__ = ()
def size(tree):
if isinstance(tree, Empty):
return 0
elif isinstance(tree, Leaf):
return 1
elif isinstance(tree, Node):
return size(tree[0]) + size(tree[1])
else:
raise MatchError()
size(Node(Empty(), Leaf(10))) == 1
match
¶Coconut poskytuje plnohodotné, funkcionální pattern-matching
prostřednictvím svých příkazů match
.
Příkazy match
konvenují se základní skladbou match <pattern> in <value>
. Příkaz match se pokusí porovnat hodnotu se vzorkem a v případě shody sváže proměnnou ve vzorku s odpovídající pozicí v hodnotě a provede následný kód za příkazem match. Příkazy match také ve své základní skladbě podporují podmínku if <cond>
, která se vyhodnotí po nalezení shody před provedením následného kódu a příkaz else
, který se provede, pokud ke shodě nedojde. Všechny možnosti příkazu match nemají ekvivalent v Pythonu a proto následuje vysvětlení jednotlivých specifikací.
Skladba příkazu match v Coconut je
match <pattern> in <value> [if <cond>]:
<body>
[else:
<body>]
kde <value>
je položka, v níž se hledá shoda, <cond>
je volitelná dodatečná podmínka a <body>
je kód, který se provede při splnění výše uvedeného záhlaví. Vstup <pattern>
má svoji vlastní specifickou skladbu, definovanou zhruba takto:
pattern ::= (
"(" pattern ")" # závorky
| "None" | "True" | "False" # konstanty
| "=" NAME # ověření (checks)
| NUMBER # čísla
| STRING # řetězce
| [pattern "as"] NAME # capture
| NAME "(" patterns ")" # datové typy
| "(" patterns ")" # sekvence mohou mít formu entice
| "[" patterns "]" # nebo formu seznamu
| "(|" patterns "|)" # líné seznamy
| "{" pattern_pairs "}" # slovníky
| ["s"] "{" pattern_consts "}" # sety
| ("(" | "[") # star splits
patterns,
"*" middle,
patterns
(")" | "]") # must both be parens or brackets
| ( # head-tail splits
"(" patterns ")"
| "[" patterns "]"
) "+" pattern
| pattern "+" ( # init-last splits
"(" patterns ")"
| "[" patterns "]"
)
| ( # head-last splits
"(" patterns ")"
| "[" patterns "]"
) "+" pattern "+" (
"(" patterns ")" # this match must be the same
| "[" patterns "]" # construct as the first match
)
| ( # iterator splits
"(" patterns ")"
| "[" patterns "]"
| "(|" patterns "|)"
) "::" pattern
| pattern "is" exprs # type-checking
| pattern "and" pattern # match all
| pattern "or" pattern # match any
)
Příkaz match
přijme vzorek a pokusí se k němu nalézt shodu v zadaných argumentech. Vzorek může obsahovat různé struktury:
_
, všechno se s ní bude shodovat ale nic nebude připojeno.<pattern> as <var>
): připojí <var>
k <pattern>
.=<var>
): ověří (checks), zda je kontrolovaná pozice rovna dříve definované proměnné <var>
.<var> is <types>
): před připojením k proměnné <var>
ověří, zda kontrolovaná pozice je typu <types>
.<name>(<args>)
): ověří, zda kontrolovaná pozice je typu <name>
a spáruje atributy s <args>
.[<patterns>]
), entice ((<patterns>)
) nebo líné seznamy ((|<patterns>|)
): spáruje pouze sekvence (collections.abc.Sequence
) stejné délky a porovná obsah vůči <patterns>
.{<pairs>}
): spáruje pouze mapping (collections.abc.Mapping
) stejné délky a porovná obsah vůči <pairs>
.{<constants>}
): spáruje pouze set (collections.abc.Set
) se stejnou délkou a obsahem.<list/tuple> + <var>
): porovná počátek sekvence vůči <list/tuple>
, zbytek připojí k <var>
a učiní jej typem použitého konstruktu.<var> + <list/tuple>
): přesně totéž jako head-tail splits ale vzhledem ke konci, nikoliv k počátku sekvence.<list/tuple> + <var> + <list/tuple>
): kombinace předchozích dvou operací.<list/tuple/lazy list> :: <var>
nebo <lazy list>
): porovná počátek iteráblu (collections.abc.Iterable
) s <list/tuple/lazy list>
, potom připojí zbytek k <var>
nebo ověří, že je iteráble proveden.Poznámka: Podobně jako u krájení iterátoru, porovnávání iterátoru a líného seznamu nezaručují, že původní porovnávaný iterátor zůstane zachovaný (pro zachování iterátoru použijte funkci tee
.
Při ověřování zda může být objekt porovnáván určitým způsobem používá Coconut abstraktní bázové třídy Pythonu. Je tedy nutné registrovat uživatelský objekt jako příslušnou bázovou třídu.
def factorial(value):
match 0 in value:
return 1
else: match n is int in value if n > 0: # possible because of Coconut's
return n * factorial(n-1) # enhanced else statements
else:
raise TypeError("invalid argument to factorial of: "+repr(value))
3 |> factorial |> print
Demonstrace příkazů else
, které pracují skoro stejně jako v Pythonu: kód pod příkazem else
je proveden pouze tehdy, když selže příslušející srovnávání.
data point(x, y):
def transform(self, other): # konstruktor
match point(x, y) in other:
return point(self.x + x, self.y + y)
else:
raise TypeError("arg to transform must be a point")
def __eq__(self, other): # konstruktor
match point(=self.x, =self.y) in other:
return True
else:
return False
point(1,2) |> point(3,4).transform |> print
point(1,2) |> point(1,2).__eq__ |> print
Demonstrace porovnávání datových typů. Hodnoty, definované příkazem data
, mohou být konfrontovány a jejich obsahy zpřístupněny s použitím konstruktorů datového typu point
.
data Empty(): pass
data Leaf(n): pass
data Node(l, r): pass
Tree = (Empty, Leaf, Node)
def depth(Tree()) = 0
@addpattern(depth)
def depth(Tree(n)) = 1
@addpattern(depth)
def depth(Tree(l, r)) = 1 + max([depth(l), depth(r)])
Empty() |> depth |> print # 0
Leaf(5) |> depth |> print # 1
Node(Leaf(2), Node(Empty(), Leaf(3))) |> depth |> print # 3
Ukázka kombinace datových typů a porovnávacích (match) příkazů při opakovaném použití algebraických datových typů v jiných funkcionálních programovacích jazycích.
def duplicate_first(value):
match [x] + xs as l in value:
return [x] + l
else:
raise TypeError()
[1,2,3] |> duplicate_first |> print
Ukázka head-tail krájení (splitting), jednoho z nejvíce používaného způsobu užití pattern-matching, kde + <var>
(nebo :: <var>
pro jakýkoli iterábl) na konci seznamu nebo enticového literálu může být použit k porovnání se zbytkem sekvence.
def sieve([head] :: tail) = [head] :: sieve(n for n in tail if n % head)
@addpattern(sieve)
def sieve((||)) = []
Ukazuje, jak porovnávat vůči iterátorům, totiž že případ prázdného iterátoru ((||)
) musí přijít jako poslední, jinak tento případ vyčerpá celý iterátor před tím, než přijde ke slovu porovnání s jakoukoli jinou předlohou.
Nelze provést bez dlouhé řady kontrol pro každý příkaz match
. Viz kompilovaný kód pro skladbu Pythonu.
case
¶Příkaz case
je rozšíření příkazu match
pro potřebu opakovaného použití příkazů match
vůči stejné hodnotě. Na rozdíl od osamělých příkazů match
může uvnitř bloku case
být úspěšný pouze jeden příkaz match. Obecnější shody (matches) mají být uvedeny pod konkretnějšími shodami.
Každý vzorek v bloku case je porovnáván, dokud není nalezena shoda. Poté se provede příslušné tělo a blok je ukončen. Skladba pro bloky case je
case <value>:
match <pattern> [if <cond>]:
<body>
match <pattern> [if <cond>]:
<body>
...
[else:
<body>]
kde <pattern>
je jakýkoli vzorek pro hledání shody, <value>
je porovnávaná položka, <cond>
je volitelná kontrola a <body>
je kód, který se provede při úspěchu záhlaví. Všimněte si nepřítomnosti in
v příkazech match
.
def classify_sequence(value):
out = "" # unlike with normal matches, only one of the patterns
case value: # will match, and out will only get appended to once
match ():
out += "empty"
match (_,):
out += "singleton"
match (x,x):
out += "duplicate pair of "+str(x)
match (_,_):
out += "pair"
match _ is (tuple, list):
out += "sequence"
else:
raise TypeError()
return out
[] |> classify_sequence |> print
() |> classify_sequence |> print
[1] |> classify_sequence |> print
(1,1) |> classify_sequence |> print
(1,2) |> classify_sequence |> print
(1,1,1) |> classify_sequence |> print
Nelze provést bez dlouhé řady kontrol pro každý příkaz match
. Viz kompilovaný kód pro skladbu Pythonu.
Klíčová slova data
, match
, case
, async
(keyword in Python 3.5) a await
(keyword in Python 3.5) jsou v Coconut rovněž platná jména proměnných. I když Coconut umí tyto dva případy použití rozlišit, je možné pro zvýraznění použít před takovýmto názvem proměnné zpětné lomítko.
Není povoleno aby název proměnné začínal _coconut
, protože tyto proměnné jsou vyhrazeny pro kompilátor.
Skladba příkazu lambda je rozšířením normální skladby lambda pro podporu příkazů, nikoliv pouze výrazů.
Skadba pro příkaz lambda je:
def (arguments) -> statement; statement; ...
kde statement
může být příkaz přiřazení nebo keyword statement. Je-li poslední statement
(nenásledovaný středníkem) výrazem
, je automaticky vrácen.
Příkazy lambda rovněž podporují implicitní skladbu lambda, u níž je při vypuštění argumentů, jako v def -> _
, je předpokládán výraz def (_=None) -> _
.
Coconut podporuje vytváření líných seznamů, jejichž obsah je považován za iterátor a není vyhodnocen, dokud není zapotřebí. Líné seznamy (lazy lists) se v Coconut vytvářejí jednoduše uzavřením čárkami odděleného výčtu do specielních závorek (|
a |)
(takzvaných “banana brackets”) místo do [
a ]
u seznamů nebo do (
a )
u entic.
Líné seznamy používají ke zlenivění stejný mechanizmus jako u iterátorového řetězení a tudíž je líný seznam (| x, y |)
ekvivalentní výrazu iterátorového řetězení (x,) :: (y,)
, byť líný seznam nevytváří mezilehlé entice.
Líné seznamy, jejichž sekvence jsou vyhodnocovány jen v případě potřeby, jsou stěžejním útvarem funkcionálního programování, umožňujícím dynamické vyhodnocování jejich obsahu.
Coconut podporuje řadu různých skladebných aliasů pro obecné případy částečné aplikace. Jsou to:
.attr => operator.attrgetter("attr")
.method(args) => operator.methodcaller("method", args)
obj. => getattr$(obj)
func$ => ($)$(func)
seq[] => operator.getitem$(seq)
iter$[] => # the equivalent of seq[] for iterators
.[a:b:c] => operator.itemgetter(slice(a, b, c))
.$[a:b:c] => # the equivalent of .[a:b:c] for iterators
Coconut umožňuje předsadit písmeno s
nebo f
před deklaraci setu (množiny). Spojení s{}
informuje Coconut, že jde o prázdný set a nikoli o prázdný slovník. Spojení f{}
generuje frozenset
.
Jako doplněk k zápisu imaginárního čísla v Pythonu pomocí literálů <num>j
nebo <num>J
přidává Coconut ještě literály <num>i
nebo <num>I
pro zlepšení čitelnosti při použití v matematickém kontextu.
Literály imaginárního čísla (imaginární literály) jsou popsány následujícími lexikálními definicemi:
imagnumber ::= (floatnumber | intpart) ("j" | "J" | "i" | "I")
Imaginární literál generuje komplexní číslo s hodnotou reálné části o velikosti 0.0. Komplexní čísla jsou prezentována jako dvojice desetinných čísel se stejným omezením jejich rozsahu. Komplexní číslo s nenulovou reálnou částí vytvoříte přidáním desetinného čísla, např. (3+4i). Několik příkladů imaginárních literálů (neboli imaginárních částí):
3.14i 10.i 10i .001i 1e100i 3.14e-10i
Coconut provede automatickou optimalizaci koncovým voláním u každé funkce, která vyhoví následujícím kriteriím:
return
nebo přiřazovací funkce) volání sama sebe (eliminace koncového volání - nejúčinnější optimalizace) nebo jiné funkce (optimalizace koncového volání).yield
) nebo asynchronní funkce (používajícíasync
).Poznámka: Optimalizace koncovým voláním pracuje i pro 1) vzájemnou rekurzi a 2) porovnávací (pattern-matching) funkce, rozdělené do několika definicí s pouožitím addpattern
nebo prepattern
.
Setkáte-li se s RuntimeError
v souvislosti s maximální hloubkou rekurze, je velmi vhodné přepsat svou funkci aby vyhověla výše uvedenému kriteriu pro optimalizaci koncovým voláním nebo odpovídajícímu kriteriu pro recursive_iterator
, obojí by mělo takové chybě zabránit.
Coconut používá jednoduchou výrazovou zkratku: uzavření do závorek činí z operátoru funkci. Podobně jako u iterátorových komprehencí, je-li operátorová funkce jediný argument funkce, mohou závorky volání funkce sloužit jako závorky operátorové funkce.
Velmi často prováděným úkonem ve funkcionálním programování je využití funkčních verzí vestavěných operátorů: ‘currying them, composing them, and piping them’. Pro usnadnění těchto úkonů poskytuje Coconut zkrácenou syntaxi pro přístup k operátorovým funkcím.
(|>) => # pipe forward
(|*>) => # multi-arg pipe forward
(<|) => # pipe backward
(<*|) => # multi-arg pipe backward
(..) => # function composition
(.) => (getattr)
(::) => (itertools.chain) # will not evaluate its arguments lazily
($) => (functools.partial)
(+) => (operator.add)
(-) => # 1 arg: operator.neg, 2 args: operator.sub
(*) => (operator.mul)
(**) => (operator.pow)
(/) => (operator.truediv)
(//) => (operator.floordiv)
(%) => (operator.mod)
(&) => (operator.and_)
(^) => (operator.xor)
(|) => (operator.or_)
(<<) => (operator.lshift)
(>>) => (operator.rshift)
(<) => (operator.lt)
(>) => (operator.gt)
(==) => (operator.eq)
(<=) => (operator.le)
(>=) => (operator.ge)
(!=) => (operator.ne)
(~) => (operator.inv)
(@) => (operator.matmul)
(not) => (operator.not_)
(and) => # boolean and
(or) => # boolean or
(is) => (operator.is_)
(in) => (operator.contains)
Coconut umožňuje definování přiřazovací funkce tak, aby automaticky vrátila poslední řádek těla funkce. Přiřazovací funkce je vyjádřena náhradou =
za :
, takže složení přiřazovací funkce je buď
def <name>(<args>) = <expr>
pro jednořádkovou funkci nebo
def <name>(<args>) =
<stmts>
<expr>
pro víceřádkovou funkci, kde <name>
je název funkce, <args>
jsou argumenty funkce, <stmts>
jsou přípustné příkazy a <expr>
je hodnota, kterou má funkce vrátit.
Note: Definice přiřazovací funkce může být kombinována s definicí infixové a/nebo porovnávací (pattern-matching) funkce.
Zápis definice přiřazovací funkce je stejně snadný jako přiřazení k funkci lambda a objeví se ve zpětných výpisech (tracebacks), protože kompiluje na normální definici funkce Pythonu.
Coconut umožňuje infixové použití funkce, kde je název funkce umístěn mezi operandy a je obklopen zpětnými apostrofy. Volání se zpětným apostrofem (backtick calling) má prioritu mezi ‘chaining and piping’.
Skladba definice infixové funkce je
def <arg> `<name>` <arg>: # asi má být `=` místo `:`
<body>
kde <name>
je název funkce, <arg>
jsou parametry funkce a <body>
je tělo funkce. Obsahuje-li <arg>
?? default ??, musí být parametry uvedeny v závorkách.
Poznámka: Definici infixové funkce lze kombinovat s definicí přířazovací a/nebo porovnávací (pattern-matching) funkce.
Infixové funkce jsou ve funkcionálním programování obvyklé.
Coconut podporuje výrazně zlepšené rozložené přiřazení (destructuring assignment), podobné rozkládání entice/seznamu v Pythonu. Skladba rozloženého přiřazení je
[match] <pattern> = <value>
kde <value>
je libovolný výraz a <pattern>
je definován příkazem match
. Klíčové slovo match
na začátku je nepovinné ale je někdy nezbytné pro odlišení rozloženého přiřazení od normálního přiřazení, které má vždy přednost. Rozložené přiřazení v Coconut je ekvivalentní příkazu match
, jehož skladba je:
match <pattern> in <value>:
pass
else:
err = MatchError(<error message>)
err.pattern = "<pattern>"
err.value = <value>
raise err
Selže-li provádění rozloženého přiřazení, potom místo pokračování jako při selhání u bloku match
, je evokován objekt MatchError
, popisující selhání.
Narozdíl od Pythonu, který v dekorátoru podporuje pouze jedinou proměnnou nebo volání funkce, podporuje Coconut libovolný výraz.
else
¶Coconut podporuje složené příkazy try
, if
a match
na konci příkazu else
jako u každého jiného jednoduchého příkazu. To je nejvíce užitečné pro společné používání příkazů match
a if
a také umožňuje vytváření složených příkazů try
.
except
¶Má-li být v Pythonu3 podchyceno více výjimek najednou, musejí být vloženy do závorek aby se v Pythonu2 zabránilo použití čárky místo as
. Coconut umožňuje použití čárek ve výjimkových příkazech pro odchycení vícerých výjímek bez závorek.
pass
¶Coconut umožňuje zjednodušený zápis class name(base)
a data name(args)
místo class name(base): pass
a data name(args): pass
.
Coconut umožňuje u příkazů del
, global
, nonlocal
a with
rozložení zápisu na více řádků s použitím závorek místo zpětných lomítek \
jako u Pythonu.
global
a nonlocal
¶Coconut umožňuje deklaraci global
či nonlocal
v jednom řádku bez opakování názvu proměnné.
addpattern
¶Tato funkce přijímá argument, jenž je pattern-matching funkcí a vrací dekorátor, který přidává předlohy z existující funkce do nové dekorované funkce, v níž je existující předloha ověřována jako první. Její skladba je zhruba ekvivalentní k:
def addpattern(base_func):
"""Decorator to add a new case to a pattern-matching function, where the new case is checked last."""
def pattern_adder(func):
def add_pattern_func(*args, **kwargs):
try:
return base_func(*args, **kwargs)
except MatchError:
return func(*args, **kwargs)
return add_pattern_func
return pattern_adder
prepattern
¶Tato funkce přijímá argument, jenž je pattern-matching funkcí a vrací dekorátor, který přidává předlohy z existující funkce do nové dekorované funkce, v níž je existující předloha ověřována jako první. Je zhruba ekvivalentní k:
def prepattern(base_func):
"""Decorator to add a new case to a pattern-matching function, where the new case is checked first."""
def pattern_prepender(func):
return addpattern(func)(base_func)
return pattern_prepender
reduce
¶Coconut znovu uvádí funkci reduce
z Python2, používaje verze functools.reduce
.
reduce(function, iterable[, initializer])
Funkce reduce
použije opakovaně funkci se dvěmi proměnnými pro iterovatelný objekt, kumulujíc mezivýsledky do výsledné výstupní hodnoty. Například, reduce((x, y) -> x+y, [1, 2, 3, 4, 5])
počítá ((((1+2)+3)+4)+5)
. Levý argument x je akumulovaná hodnota a pravý argument y je aktuální hodnota ze sekvence. Je-li přítomen nepovinný iniciátor, je umístěn před položky sekvence a slouží jako implicitní hodnota, je-li sekvence prázdná.
takewhile
¶Coconut poskytuje itertools.takewhile
jako vestavěnou funkci pod názvem takewhile
.
takewhile(predicate, iterable)
Vytvoří iterátor, který vrací prvky iteráblu, pokud je predicate pravdivý. Ekvivalentní k:
def takewhile(predicate, iterable):
# takewhile(lambda x: x<5, [1,4,6,4,1]) --> 1 4
for x in iterable:
if predicate(x):
yield x
else:
break
dropwhile
¶Coconut poskytuje itertools.dropwhile
jako vestavěnou funkci pod názvem dropwhile
.
dropwhile(predicate, iterable)
Vytvoří iterátor, který vypouští prvky z iteráblu pokud je predicate pravdivý; poté vrací každý prvek. Poznámka: iterátor neprodukuje žádný výstup, dokud se predikát poprvé nestane nepravdivý. Ekvivalentní k:
def dropwhile(predicate, iterable):
# dropwhile(lambda x: x<5, [1,4,6,4,1]) --> 6 4 1
iterable = iter(iterable)
for x in iterable:
if not predicate(x):
yield x
break
for x in iterable:
yield x
tee
¶Coconut poskytuje optimalizovanou verzi itertools.tee
jako vestavěnou funkci pod názvem tee
.
tee(iterable, n=2)
Vrací n nezávislých iterátorů z jediného iteráblu. Ekvivalentní k:
def tee(iterable, n=2):
it = iter(iterable)
deques = [collections.deque() for i in range(n)]
def gen(mydeque):
while True:
if not mydeque: # when the local deque is empty
newval = next(it) # fetch a new value and
for d in deques: # load it to all the deques
d.append(newval)
yield mydeque.popleft()
return tuple(gen(d) for d in deques)
Jakmile tee()
provede rozdělení, neměl by být původní iterábl jinde používán; otherwise, the iterable could get advanced without the tee objects being informed.
Tento itertool může vyžadovat významý pomocný úložný prostor (v závisloti na tom, jak mnoho dočasných dat má být uloženo). Obecně lze říci, že když jeden iterátor použije většinu ze všech dat před tím, než spustí další iterátor, je rychlejší použít list()
místo tee()
.
consume
¶Coconut poskytuje funkci consume
pro účinné vyčerpání iterátoru a pro provedení líného výpočtu. Funkce consume
přijímá volitelný argument, keep_last
, jehož implicitní hodnota je 0 a určuje kolik položek od konce vrátit jako iterábl (None
zachová všechny prvky). Ekvivalentní k:
def consume(iterable, keep_last=0):
"""Fully exhaust iterable and return the last keep_last elements."""
return collections.deque(iterable, maxlen=keep_last) # fastest way to exhaust an iterator
V procesu líného provádění operací na iterátorech je posléze dosaženo místa, kde je vyhodnocení iterátoru nezbytné. Aby to mohlo být provedeno efektivně, poskytuje Coconut funkci consume
, která zcela vyčerpá poskytnutý iterátor.
count
¶Coconut poskytuje modifikovanou verzi itertools.count
, která podporuje in
, normální členění (slicing), optimalizoané členění iterátoru, sekvenční metody count
a index
, atributy repr
, _start
a _step
jako vestavěnou funkci jménem count
.
count(start=0, step=1)
Vytvoří iterátor, který vráti rovnoměrně rozmístěné hodnoty, počínajíc číslem start. Používá se často jako argument funkci map()
ke generování postupných datových bodů. Také se používá s funkcí zip()
pro připojení pořadových čísel. Zhruba ekvivalentní k:
def count(start=0, step=1):
# count(10) --> 10 11 12 13 14 ...
# count(2.5, 0.5) -> 2.5 3.0 3.5 ...
n = start
while True:
yield n
n += step
map
a zip
¶Objekty map
a zip
v Coconut jsou vylepšené ekvivalenty Pythonu, které podporují optimalizované normální (a iterátorové) členění, postupy reversed
, len
, repr
a mají přidané atributy, jež mohou použít subtřídy k přístupu k původním argumentům objektu (map
podporuje _func
a atributy _iters
a zip
podporuje atributy _iters
).
datamaker
¶Coconut poskytuje funkci datamaker
pro přímý přístup k bázovému konstruktoru datových typů, vytvořenému příkazem data
. Toto je zejména užitečné při psaní alternativních konstruktorů pro datové typy přepsáním metody __new__
. Ekvivalentní k:
def datamaker(data_type):
"""Returns base data constructor of data_type."""
return super(data_type, data_type).__new__$(data_type)
recursive iterator
¶Coconut poskytuje dekorátor recursive_iterator
, který poskytuje výraznou optimalizaci pro každou bezstavovou (stateless) rekurzivní funkci, která vrací iterátor. Pro použití recursive_iterator
u funkce musí být splněna následující kritéria:
vrací
iterátor nebo generuje iterátor pomocí yield
,Setkáte-li se s RuntimeError
následkem maximální hloubky rekurze, je vhodné přepsat funkci tak, aby vyhověla buď výše uvedenému požadavku na recursive_iterator
nebo odpovídajícím kritériím pro optimalizaci koncového volání, jež obojí by mělo takovým chybám zabránit.
Nadto, recursive_iterator
také umožňuje řešení of nasty segmentation fault in Python’s iterator logic that has never been fixed. Konkrétně, místo zápisu
seq = get_elem() :: seq
které havaruje v důsledku výše uvedeného problému, pište
@recursive_iterator
def seq() = get_elem() :: seq()
které poběží uspokojivě.
parallel map
¶Coconut poskytuje paralelní verzi map
pod názvem parallel_map
. parallel_map
využívá více procesů a je proto mnohem rychlejší než map
pro úlohy, svázané s CPU. Použití parallel_map
vyžaduje concurrent.futures
, jež existují ve standardní knihovně Python 3, avšak v Python 2 bude zapotřebí provést pip install futures
.
Protože parallel_map
používá ke svému provedení více procesů, je nezbytné aby všechny její argumenty byly serializovatelné. Serializovatelné (pickleable) jsou pouze objekty definované na úrovni modulu, uvnitř funkce nebo uvnitř interpreta. Navíc, ve Windows je nezbytné aby se všechna volání parallel_map
vyskytla uvnitř dozoru if __name__ == "__main__"
.
parallel_map(func, *iterables)
Ekvivalentní k map(func, *iterables)
až nato, že func je provedena asynchronně a několik volání func může být provedeno současně. Vyvolá-li volání výjimku, je tato výjimka zvednuta při vyzvedávání jeho hodnoty z iterátoru.
concurrent map
¶Coconut poskytuje concurrentní verzi map
pod názvem concurrent_map
. concurrent_map
využívá více vláken a je proto mnohem rychlejší než map
u úloh související s IO. Použití concurrent_map
vyžaduje concurrent.futures
, jež existuje ve standardní knihovně Python 3, avšak v Python 2 bude zapotřebí provést pip install futures
.
concurrent_map(func, *iterables)
Ekvivalentní k map(func, *iterables)
až nato, že func je provedena asynchronně a několik volání func může být provedeno současně. Vyvolá-li volání výjimku, je tato výjimka zvednuta při vyzvedávání jeho hodnoty z iterátoru.
MatchError
¶Objekt MatchError
je vyvolán, když selže destructuring assignment, načež je MatchError
poskytnut jako vestavěná procedura pro odchycení takovýchto chyb. Objekty MatchError
podporují dva atributy, pattern
, což je řetězec, popisující selhávající předlohu a value
, což je objekt, který selhal při porovnávání s předlohou.
Současné možnosti pro zvýraznění skladby v Coconut jsou tyto:
coconut.vim
, a third-party Vim highlighter,coconut-mode
, a third-party Emacs highlighter, orPokyny pro nastavení skladby zvýrazňování pro SublimeText a Pygments jsou uvedeny níže. Pokud některý z výše uvedených zvýrazňovačů nechodí, potom by mělo stačit nastavit editor tak, aby interpretoval všechny soubory .coco
(také .coc
a .coconut
, byť .coco
je preferovaná přípona) jako kód Pythonu, neboť se tak dostatečně zvýrazní většina vašeho kódu.
Zvýrazňování skladby Coconut v editoru SublimeText vyžaduje aby byl instalován standardní správce paketů Package Control. Pokud tomu tak je, potom:
Ctrl+Shift+P
,Package Control: Install Package
,Coconut
.Abyste se přesvědčili, že všechno chodí jak má, otevřte soubor .coco
file a ujistěte se, že se Coconut
objeví v pravém dolním rohu. Objeví-li se něco jiného, jako třeba Plain Text
, klikněte na to, zvolte Open all with current extension as...
a potom vyberte Coconut
.
Tentýž příkaz pip install coconut
, který instaluje interaktivní utilitu Coconut, instaluje také coconut
lexer aplikace Pygments. Jak tento lexer použít záleží na použité ‘Pygments-enabled’ aplikaci, ale obecně se zvolí coconut
jako zvýrazňovaný jazyk a/nebo použije se platná extenze souboru Coconut (.coco
, .coc
nebo .coconut
) a Pygments by se v tom měl vyznat. Tato dokumentace je například generována pomocí Sphinx. Zvýraznění, které vidíme, bylo vytvořeno přidáním řádku
highlight_language = "coconut"
v souboru conf.py
Coconutu.
coconut.coconut
¶Toto je občas užitečné pro přístup k vestavěným objektům Coconutu z čistého Pythonu. Za tím účelem Coconut poskytuje coconut.__coconut__
, jenž se chová přesně jako hlavičkový soubor __coconut__.py
, připojený když je Coconut kompilován v režimu ‘package’.
Všechny nativní objekty Coconutu jsou přístupné z coconut.__coconut__
. Doporučený způsob jejich importu je použití from coconut.__coconut__ import
.
coconut.convenience
¶Někdy je užitečné mít možnost použít kompilátor Coconutu z kódu místo z příkazového řádku. Doporučuje se použít from coconut.convenience import
a importovat potřebnou užitečnou (convenience) funkci. Specifikace různých ‘convenience’ funkcí jsou uvedeny dále.
parse
¶coconut.convenience.parse(code, [mode])
Patrně nejužitečnější z ‘výhodných’ funkcí je parse
, která přijme kód Coconut a vrací ekvivalentní kompilovaný kód Pythonu. Druhý argument, mode, se použije k indikaci kontextu pro parsing.
Každý mode má dvě komponenty: jaký parser používá a jaké záhlaví předesílá (prepends). Parser určuje, jaký kód Coconutu je přípustný jako vstup a záhlaví určuje, jak může být kompilovaný Python použit. Možné hodnoty mode jsou:
"exec"
: (the default)exec
at the global level, this header will create all the necessary Coconut objects."file"
:--standalone
file and should not be passed to exec
."module"
:--package
file and should not be passed to exec
."block"
:exec
if the exec header has already been executed at the global level."single"
:"eval"
:"debug"
:setup
¶coconut.convenience.setup(target, strict, minify, line_numbers, keep_lines)
setup
lze použít k zadání flagů příkazového řádku, použitých v akci parse
. Možné hodnoty flagů jsou:
None
(default), or any allowable targetFalse
(default) or True
False
(default) or True
False
(default) or True
False
(default) or True
cmd
¶coconut.convenience.cmd(args, [interact])
Zpracuje dané args, jakoby byly zadáný z příkazového řádku, s tou výjimkou, že pokud interact není true
nebo nebylo-li zadáno -i
, interpret se nespustí. Navíc, protože parse
a cmd
sdílejí tentýž ‘convenience parsing’ objekt,
jakékoli změny pro parsing zadané přes cmd
, budou pracovat stejně, jakoby byly zavedeny přes setup
.
version
¶coconut.convenience.version([which])
Vyhledá řetězec obsahující informaci o verzi Coconut. Nepovinný argument which upřesňuje požadovanou verzi informace. Možné hodnoty which jsou:
"num"
: číselná verze (implicitní)"name"
: kódové označení verze"spec"
: číselná verze s připojeným kódovým označením"tag"
: tag verze, použitý v GitHub a v URL dokumentace"-v"
: výstup příkazu coconut -v
(úplný řetězec)CoconutException
¶Je-li v ‘convenience’ funkci detekována chyba, je aktivováno hlášení CoconutException
. coconut.convenience.CoconutException
umožňuje odchycení takových chyb.
factorial
quick_sort
vector
- část I
vector_field
vector
-část II
Vítejte v tutoriálu pro Coconut Programming Language! Coconut je varianta Pythonu vytvořená pro jednoduché, elegantní Pythonické functionální programování.
Proč používat Coconut? Coconut rozšiřuje repertoár programátora v Pythonu o nástroje moderního funkcionálního programování. Kód Coconut běží na obou verzích Pythonu (2/3), činíce tak toto rozdělení věcí minulosti.
Coconut přidává do Pythonu syntaktickou podporu pro:
a mnoho dalšího!
Ve své podstatě je Coconut kompilátor, který převádí kód v Coconut na kód v Pythonu. To znamená, že tam, kde lze použít skript Pythonu, lze také použít skript Coconut. Pro přístup k tomuto kompilátoru poskytuje Coconute utilitu CLI (command line interface), která dovede:
Instalace Coconut je velmi jednoduchá:
pip install coconut
Pro kontrolu, že instalace proběhla správně, zkuste na příkazový řádek zadat
coconut -h
což by mělo zobrazit nápovědu pro Coconut.
Nyní, když máte Coconut nainstalovaný, zkusíme s ním něco provádět. Překladač (interpret) spustíte z příkazového řádku zápisem
coconut
načež byste měl číst něco jako
Coconut Interpreter:
(type "exit()" or press Ctrl-D to end)
>>>
což je oznámení Coconut, že je připraven pro zadávání a vyhodnocování kódu. Tož pusťme se do toho!
Pro případ, že jste to dříve přehlédli - veškerý platný Python 3 je platný Coconut. To neznamená, že kompilovaný Coconut poběží pouze na Python 3, protože poběží stejně i na Python 2, ale že pouze kód Python 3 je spolehlivě kompilován do kódu Coconut.
Z toho vyplývá, že jste-li důvěrně seznámen s Pythonem, jste již z větší části seznámen se skladbou Coconut a jeho celou standardní knihovnou. Zkusme pro ukázku zadat nějaký jednoduchý kód Pythonu do překladače Coconut:
>>> "hello, world!"
hello, world!
>>> 1 + 1
2
Ovšemže, být schopen za běhu interpretovat kód Coconut je velká věc ale bez schopnosti psát a kompilovat programy by naše programování nebylo příliš užitečné. Pojďme si proto napsat první program v Coconut: “Hello, world!”.
Nejprve vytvoříte soubor, do něhož náš kód vložíte. Doporučená extenze pro zdrojové soubory Coconut je .coco
, vytvořte tedy soubor s názvem hello_world.coco
. Poté, co to uděláte, měli byste nastavit svůj textový editor na správné zvýrazňování zdrojového kódu. Příslušné instrukce naleznete v odstavci Zvýraznění skladby. Dokumentace
Nyní vložíme kód do souboru hello_world.coco
. Na rozdíl od Pythonu, kde záhlaví a různé importy jsou obvyklé a velmi často velmi nezbytné,
#!/usr/bin/env python
# -*- coding: UTF-8 -*-
from __future__ import print_function, absolute_import, unicode_literals, division
provede kompilátor Coconut potřebné importy automaticky, takže jediné o co se musíte starat, je vlastní kód.
V čistém Pythonu 3 má příkaz k tisku formát:
print("hello, world!")
a stejně tak i v Coconut, kde navíc je možné použít potrubní (pipeline) usměrnění v zápisu:
"hello, world!" |> print
z něhož je zřetelně vidět, jak operátor |>
způsobí předání řetězce coby argument následné funkci, jíž je v tomto případě příkaz k tisku. Nyní náž jednoduchý program “hello_world” uložíme a zkusíme jej spustit.
Kompilování souborů a projektů utilitou Coconut je vemi jednoduché. Zapíšeme pouze
coconut hello_world.coco
což vytvoří výstup
Coconut: Compiling hello_world.coco ...
Coconut: Compiled to hello_world.py .
Soubor hello_world.py
uložte do stejného adresáře jako hello_world.coco
a měl byste být schopen spustit soubor příkazem
python hello_world.py
což by mělo vyprodukovat výstup hello, world!
.
Kompilování jednotlivých souborů ovšem není jediný způsob použití kompilátoru Coconut. Můžeme také kompilovat všechny soubory v daném adresáři najednou a to pouhým uvedením názvu adresáře.
coconut `název_adresáře`
Kompilátor si sám vyhledá všechny kompilovatelné soubory a vytvoří pomocný soubor __coconut__.py
, do něhož uloží potřebné informace z jednotlivých souborů.
Kompilátor Coconut podporuje velké množství různých kompilačních možností - viz nápověda coconut -h
. Nejužitečnější z nich je opce --linenumbers
(nebo zkráceně -l
), která přidává čísla řádků ze zdrojového kódu do kompilovaného kódu, umožňujíce tak při ladění vidět číslo zdrojového kódu, odpovídající chybujícímu řádku kompilovaného kódu.
Coconut usiluje o rozsáhlou podporu zavedených nástrojů pro vědecké výpočty v Pythonu.
To zahrnuje podporu aplikace IPython (jádro Pythonu pro framework Jupyter) místo klasické konzoly Pythonu. Coconut je použit jak jako jádro pro notebooky a konzoly Jupytera, tak jako rozšíření uvnitř jádra IPythonu.
Pro spuštění notebooku Jupytera s Coconut jako jádrem použijete příkaz
coconut --jupyter notebook
a pro spuštění konzoly Jupytera použijete příkaz
coconut --jupyter console
nebo lze ekvivalentně v obou příkazech zaměnit --ipython
za --jupyter
.
Pro použití Coconut jako extenzi uvnitř jádra IPythonu zapište
%load_ext coconut
do svého notebooku či konzoly IPythonu a poté spusťte kód Coconut zápisem
%coconut <code>
nebo
%%coconut <command-line-args>
<code>
Protože byl Coconut vytvořen se záměrem aby byl užitečný, bude nejlépe jej předvést v akci při řešení konkrétních problémů, které jsou v tomto tutoriálu označeny jako případové studie.
Tyto případové studie ovšem nepřinášejí úplný přehled všech vlastností Coconut. Ten lze nalézt v obsáhlé dokumentaci.
factorial
¶V první ukázce budeme definovat funkci factorial
, to jest funkci, která počítá součin n!
, kde n
je celé číslo >= 0
.
To je poněkud dětinský příklad, protože tuto úlohu zvládne Python snadno také ale poslouží k demonstraci některých základních vlastnoctí Coconut a jejich výhodného použití.
Nejprve musíme rozhodnout, jaký způsob výpočtu faktoriálu budeme chtít. Možných způsobů řešení je více ale pro jednoduchost se omezíme na čtyři kategorie: imperativní, recurzivní, iterativní a s použitím addpattern
.
Imperativní přístup bychom při psaní factoriálu
použili v jazyce typu C. Imperativní přístupy zahrnují mnohé změny stavu, kdy jsou pravidelně měněny proměnné při procházení smyčkou. Imperativní přístup v Coconut vypadá nějak takto:
def factorial(n):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
if n `isinstance` int and n >= 0:
acc = 1
for x in range(1, n+1):
acc *= x
return acc
else:
raise TypeError("the argument to factorial must be an integer >= 0")
# Test cases:
-1 |> factorial |> print # TypeError
0.5 |> factorial |> print # TypeError
0 |> factorial |> print # 1
3 |> factorial |> print # 6
Předtím, než se budeme zabývat průběhem výpočtu, ověřme si nejprve testovací případy. Kdybychom psali skutečný program, uložili bychom jej do souboru, jenž bychom kompilovali ale protože si jenom zkoušíme věci, vystačíme si s překopírováním kódu do překladače (byť úprava skriptu má také své výhody). Měli bychom dostat 1
, 6
a dvakrát TypeError
.
Nyní, když jsme si ověřili, že nám kód chodí správně, pohleďmě o co v něm kráčí. Protože je imperativní přístup zcela nefunkcionální, Coconut nám v tomto případě příliš nepomůže. Avšak i zde činí použití infixové notace (vložení funkce isinstance
mezi argumenty: n
a int
) kód čistší a čitelnější.
Rekurzivní metoda je první ze zcela funkcionálních přístupů a to v tom, že nezahrnuje změnu stavu ve smyčce jako u imperativního přístupu. Rekurzivní přístup nahrazuje potřebu explicitně měněné proměnné její implicitní změnou v rekurzivním volání funkce:
def factorial(n):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
case n:
match 0:
return 1
match _ is int if n > 0:
return n * factorial(n-1)
else:
raise TypeError("the argument to factorial must be an integer >= 0")
# Test cases:
-1 |> factorial |> print # TypeError
0.5 |> factorial |> print # TypeError
0 |> factorial |> print # 1
3 |> factorial |> print # 6
Překopírujte si kód a testy do překladače.
Proberme si specifika syntaxe v tomto příkladu. První věcí je case n
. Tento příkaz spouští blok case
, v němž se mohou vyskytnout pouze příkazy match
. Každý příkaz match
se pokouší porovnat svou předlohu s hodnotou bloku case
. U první úspěšné shody jsou realizována všechna připojení proměnných. Navíc, jak je tomu v tomto případě, mohou mít příkazy match
také kontrolky (guards) if
, které deklarují podmínku pro další provedení kódu. Posléze, za blokem case
je příkaz else
který se provede jen v případě absence jakékoliv shody.
Konkretně v tomto příkladě ověřuje první příkaz match
, zda je n
shodné s 0
. Pakliže ano, provede se return 1
. Následně druhý příkaz match
ověřuje, zda se n
shoduje s _ is int
, což je adekvátní idiomu n je instancí int
a zda je n > 0
. Jsou-li všechny kontroly pozitivní, provede se příkaz return n * factorial(n-1)
. Nedojde-li k provedení žádného příkazu, přichází ke slovu příkaz else
, který spustí a provede raise TypeError("argument faktoriálu musí být celé číslo >= 0")
.
I když je tento příklad velmi prostý, je postup v něm použitý, zvaný pattern-matching (porovnání předlohy), jedním z nejmocnějších i nejsložitějších postupů v Coconut. Jako obecné vodítko poslouží asociativní spojení pojmu přiřazení s klíčovým slovem match
.
Svým způsobem ještě složitější je inverzní postup k pattern matching
, jímž je destructuring assignment (rozložené přiřazení), jež v našem případě pro funkci factorial
má skladbu:
def factorial(n):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
try:
0 = n # destructuring assignment
except MatchError:
try:
_ is int = n # also destructuring assignment
except MatchError:
pass
else: if n > 0: # in Coconut, if, match, and try are allowed after else
return n * factorial(n-1)
else:
return 1
raise TypeError("the argument to factorial must be an integer >= 0")
# Test cases:
-1 |> factorial |> print # TypeError
0.5 |> factorial |> print # TypeError
0 |> factorial |> print # 1
3 |> factorial |> print # 6
Ukázku si nejprve překopírujte do překladače! I když toto rozložené přiřazení bude také chodit, je mnohem více neohrabané než příkazy match
. Tato alternativa nám ale ozřejmí, že příkazy match
jsou ve skutečnosti nóbl rozložená přiřazení, jež jsou ve skutečnosti nóbl normální přiřazení. Při použití rozloženého místo normálního přiřazení, lze před rozložené přiřazení vložit pro zdůraznění klíčové slovo match
.
Při používání příkazů pro pattern-matching a destructuring assignment v dalších uázkách bude užitečné, když si pomyslíme přiřazení pokaždé, když uvidíme klíčové slovo match
.
Až dosud jsme se u rekurzivní metody zabývali pouze porovnáním předlohy (pattern matching) ale ve skutečnosti existuje další způsob, jímž můžeme vylepšit naši funkci factorial
. Coconut provádí automatickou optimalizaci koncového volání, což znamená že kdykoli funkce vrací přímo volání jiné funkce, zadrží (optimize away) Coconut další volání. Naši funkci factorial
tedy přepíšeme pro použití koncového volání:
def factorial(n, acc=1):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
case n:
match 0:
return acc
match _ is int if n > 0:
return factorial(n-1, acc*n)
else:
raise TypeError("the argument to factorial must be an integer >= 0")
# Test cases:
-1 |> factorial |> print # TypeError
0.5 |> factorial |> print # TypeError
0 |> factorial |> print # 1
3 |> factorial |> print # 6
Copy, paste! Tato nová funkce factorial
je ekvivalentní originální verzi s tou výjimkou, že nikdy nevyvolá RuntimeError
v důsledku dosažení maximální hloubky rekurze v Pythonu, protože Coconut odstaví (optimize away) koncové rekurzivní volání.
Tato metoda je dalším funkcionálním přístupem k řešení problému. Iterativní přístupy obcházejí potřebu změny stavu a smyček použitím funkcí vyššího řádu, které jako argumenty přijímají jiné funkce jako map
a reduce
k vyčlenění základních prováděných operací. Iterativní přístup k factoriálu
v Coconut je tento:
def factorial(n):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
case n:
match 0:
return 1
match _ is int if n > 0:
return range(1, n+1) |> reduce$(*)
else:
raise TypeError("the argument to factorial must be an integer >= 0")
# Test cases:
-1 |> factorial |> print # TypeError
0.5 |> factorial |> print # TypeError
0 |> factorial |> print # 1
3 |> factorial |> print # 6
Copy, paste! Tato definice se od rekurzivní definice liší pouze v jednom řádku a sice:
return range(1, n+1) |> reduce$(*)
Rozložme si, co se v tomto řádku odehrává. Nejprve funkce range
vytvoří iterátor pro všechna čísla, která mají být mezi sebou vynásobena. Ten je postoupen (piped) funkci reduce$(*)
, která násobení provede. Ale jak? Co je to reduce$(*)
?
Funkce reduce
existovala jako vestavěná funkce v Python 2 a Coconut ji nyní přivádí zpět. reduce
je funkce vyššího řádu, která přijímá jako svůj první argument funkci pro dva argumenty a iterátor jako svůj druhý argument (viz další ukázka), načež aplikuje přijmutou funkci na daný iterátor počínaje jeho prvním elementem a voláním funkce pro dosud akumulované volání a další element, dokud není iterátor vyčerpán. Zde je vizuální reprezentace:
reduce(f, (a, b, c, d))
acc iter
(a, b, c, d)
a (b, c, d)
f(a, b) (c, d)
f(f(a, b), c) (d)
f(f(f(a, b), c), d)
return acc
Nyní pohleďme, jak jsme doplnili funkci reduce
aby pronásobila všechna čísla, která ji dodáme. Úplný výraz měl tvar reduce$(*)
. V tomto zápise jsou použity dva konstrukty Coconut a sice operátorová funkce pro násobení ve tvaru (*)
a příkaz k částečné aplikaci ve tvaru $
.
Operátorová funkce se v Coconut vytvoří uzavřením operátoru do závorek. V tomto případě je (*)
zhruba ekvivalentní výrazu v Pythonu: lambda x, y: x*y
. Ve skladbě lambdy v Coconut je (*)
rovněž ekvivalentí zápisu (x, y) -> x*y
, jenž budeme odteďka používat, byť i Pythonní forma je v Coconut legální. Pokud bychom si však zadali režim --strict
, vyvolalo by použití lambda z Pythonu chybové hlášení.
Nyní k částečné aplikaci. Lze si myslet, že částečná aplikace je volání líné funkce s operátorem lenosti $
, kde lenost znamená: “nevyhodnocuj, dokud nemusíš”. Je-li v Coconut volání funkce předznamenáno znakem $
, jako v tomto případě, je normální provedení funkce nahrazeno novou funkcí s již poskytnutými argumenty, takže je funkce volána jak pro částečně použité argumenty, tak pro nové argumenty (v tomto pořadí). V tomto případě je reduce$(*)
ekvivalentní k (*args, **kwargs) -> reduce((*), *args, **kwargs)
.
Spojíme-li to vše dohromady, vidíme jak jediný řádek kódu
range(1, n+1) |> reduce$(*)
je schopen spočítat celý faktoriál bez použití stavů či smyček, pouze s použitím funkce vyššího řádu funkcionálním stylem.
S nástroji Coconut, které zde používáme, jako je částečná aplikace ($
), usměrněné (pipeline-style) programování (|>
), funkce vyššího řádu (reduce
) a operátorové funkce ((*)
) je možné sestavovat funkcionální programy snadno a úhledně.
addpattern
¶I když je iterativní přístup velmi přehledný, je stále zapotřebí tří úrovní odsazení abychom se dostali od záhlaví funkce k vlastnímu vracenému objektu:
def factorial(n):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
case n:
match 0:
return 1
match _ is int if n > 0:
return range(1, n+1) |> reduce$(*)
else:
raise TypeError("the argument to factorial must be an integer >= 0")
Použijeme-li vestavěnou Coconut funkci addpattern
, můžeme zredukovat tři identační úrovně na jednu. Pohleďte:
def factorial(0):
return 1
@addpattern(factorial)
def factorial(n is int if n > 0):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
return range(1, n+1) |> reduce$(*)
# Test cases:
-1 |> factorial |> print # MatchError
0.5 |> factorial |> print # MatchError
0 |> factorial |> print # 1
3 |> factorial |> print # 6
Copy, paste! Tato verze by měla pracovat stejně jako předchozí, až nato že místo TypeError
vrací hlášení MatchError
. Máme zde dva nové koncepty k prodiskutování: addpattern
a definici funkce pro porovnání předlohy (pattern-matching).
Definice funkce pro pattern-matching dělá přesně to co říká její označení - porovnává předlohu se všemi zadanými argumenty. Je zde několik věcí, které je nutné si pohlídat. Předně, aby funkce vyvolala MatchError
, nenalezne-li se žádná shoda. Dále že nejsou přípustné “keyword” argumenty a konečně stejně jako u rozloženého (destructuring) přiřazení, chcete-li být více explicitní u použití definice pro pattern-matching, můžete přidat match
před def
.
Dekorátor addpattern
přijímá jako argument předtím definovanou p-m funkci a umožňuje v následné funkci přidat novou předlohu.
V našem případě je první předlohou hodnota argumentu n=0
a druhou podmínka, že n
je celé číslo >=0
.
Dekorátorem addpattern
můžeme upravit nejenom imperativní přístup, jak jsme právě provedli, ale i rekurzivní přístup, jak vidno zde:
def factorial(0) = 1
@addpattern(factorial)
def factorial(n is int if n > 0):
"""Compute n! where n is an integer >= 0."""
return n * factorial(n - 1)
# Test cases:
-1 |> factorial |> print # MatchError
0.5 |> factorial |> print # MatchError
0 |> factorial |> print # 1
3 |> factorial |> print # 6
Copy, paste! Nevyhovující seance jsou zde označeny opět jako MatchError
.
quick_sort
¶Ve druhé případové studii budeme používat quick sort algorithm. Použijeme dvě verze funkce quick_sort
- funkci, která přijímá i vrací seznam a funkci, která přijímá i vrací iterátor.
Nejprve quick_sort
pro seznamy. Použijeme rekurzivní přístup založený na addpattern
, podobný posledně psané funkci factorial
. A to proto, že jelikož nebudeme psát quick_sort
koncově rekurzivním stylem, nemůžeme použít tail_recursive
, tudíž není důvod psát celou věc jako jednu funkci a mohli bychom stejně dobře použít addpattern
k redukci identací. Bez dalších okolků, zde je naše implementace quick_sort
pro seznamy:
def quick_sort([]):
return []
@addpattern(quick_sort)
def quick_sort([head] + tail):
"""Sort the input sequence using the quick sort algorithm."""
return (quick_sort([x for x in tail if x < head])
+ [head]
+ quick_sort([x for x in tail if x >= head]))
# Test cases:
[] |> quick_sort |> print # []
[3] |> quick_sort |> print # [3]
[0,1,2,3,4] |> quick_sort |> print # [0,1,2,3,4]
[4,3,2,1,0] |> quick_sort |> print # [0,1,2,3,4]
[3,0,4,2,1] |> quick_sort |> print # [0,1,2,3,4]
Copy, paste! Zde je pouze jedna nová věc: head-tail pattern-matching. Máme zde předlohu čelo-chvost ([head] + tail
), která má obecně formu seznamu nebo entice přidanou k proměnné. Když se tato forma vyskytne v jakémkoli p-m kontextu, je s porovnávanou hodnotou zacházeno jako se sekvencí s jejímž počátkem je porovnáván seznam nebo entice jehož zbytek je vázán k proměnné. V tomto případě používáme head-tail předlohu abychom odstranili čelo, jež můžeme použít jako pivot pro rozštěpení zbytku seznamu.
Nyní vyzkoušíme quick_sort
pro iterátory. Náš způsob řešení problému bude kombinace rekurzivního a iterativního přístupu, jež jsme použili u factoriálu
, a sice v tom, že budeme rekurzivně vytvářet lenivý iterátor. Zde je kód:
def quick_sort(l):
"""Sort the input iterator, using the quick sort algorithm, and without using any data until necessary."""
match [head] :: tail in l:
tail, tail_ = tee(tail)
yield from (quick_sort((x for x in tail if x < head))
:: (head,)
:: quick_sort((x for x in tail_ if x >= head))
)
# Test cases:
[] |> quick_sort |> list |> print # []
[3] |> quick_sort |> list |> print # [3]
[0,1,2,3,4] |> quick_sort |> list |> print # [0,1,2,3,4]
[4,3,2,1,0] |> quick_sort |> list |> print # [0,1,2,3,4]
[3,0,4,2,1] |> quick_sort |> list |> print # [0,1,2,3,4]
Copy, paste! Tento quick_sort
algoritmus používá řadu nových konstruktů, takže hrr na ně.
Nejprve je to operátor ::
, který se zde objevuje jak v porovnávání shody, tak samostatně. V podstatě to je líný operátor +
pro iterátory, který spojuje nebo řetězí líně dva iterátory, nic nevyhodnocujíc, není-li žádáno; lze jej použít pro vytváření nekonečných iterátorů. V porovnání shody tuto operaci invertuje, rozkládaje (destructuring) počátek iterátoru na předlohu a zbytek, který váže k proměnné.
Což nás přivádí k další nové věci, zápisu match ... in ...
. Zápis
match pattern in item:
<body>
else:
<else>
je zkratka pro
case item:
match pattern:
<body>
else:
<else>
která eliminuje potřebu další úrovně identace při porovnávání pouze jedné předlohy.
Třetím novým konstruktem je vestavěná funkce tee
. Funkce tee
řeší problém funkcionálního programování vytvořený použitím Pythonních iterátorů: kdykoliv je prvek iterátoru evokován, je také zároveň ztracen. Funce tee
rozdělí iterátor na dva (nebo více, je-li zadán volitelný argument) nezávislé iterátory, které oba pro přístup k datům používají týž skrytý iterátor, takže je-li evokován prvek jednoho iterátoru, zůstává zachován ve druhém.
Konečně, byť se nejedná o nový konstrukt, protože existuje v Python 3, naše použití yield from
si zasluhuje zmínky. V Pythonu se příkaz yield
, který pracuje podobně jako return
, používá k vytváření iterátorů - s tou výjimkou, že se yield
může vyskytnout vícekrát , pokaždé vraceje jiný element. Forma yield from
je velmi podobná, až na to, že místo přidání jediného elementu do vytvářeného iterátoru přidává jiný celý iterátor.
Spojíme-li to všechno dohromady, máme zde opět naši funkci quick_sort
:
def quick_sort(l):
"""Sort the input iterator, using the quick sort algorithm, and without using any data until necessary."""
match [head] :: tail in l:
tail, tail_ = tee(tail)
yield from (quick_sort((x for x in tail if x < head))
:: (head,)
:: quick_sort((x for x in tail_ if x >= head))
)
Funkce se nejprve pokouší rozštěpit seznam l
na počáteční element a zbývající iterátor. Je-li l
prázdným iterátorem, porovnání selže, poskytujíce prázdný iterátor. V opačném případě vytváříme kopii zbytku iterátoru a poskytujeme (yield) spojení: (quick-sort všech zbývajících elementů menších než počáteční element) + (počáteční element) + (quick-sort všech zbyvajících elementů větších než počáteční element).
Výhody zde použitého základního přístupu s četným použitím iterátorů a rekurzí, v porovnání s klasickým imperativním přístupem, jsou mnohé. Za prvé je náš přístup čistší a čitelnější, protože popisuje co je quick_sort
místo jak by měl být použit. Za druhé je náš přístup líný v tom, že náš quick_sort
nic nevyhodnocuje bez vyžádání. A konečně, byť to není relevantní pro quick_sort
, je to relevantní v mnoha jiných případech, jejichž příklady ještě v tomto tutoriálu uvidíme, náš přístup umožňuje pracovat s nekonečnými řadami jako by byly skutečně nekonečné.
Coconut činí programování s takto výhodným funkcionálním přístupem výrazně snadnější. V tomto příkladě nám pattern-matching
Coconutu umožňuje snadné dělení daného iterátoru a jeho slučovací operátor ::
nám umožňuje jej vrátit zpět ve srovnaném pořadí.
vector
- část I¶V následující případové studii budeme provádět něco lehce odlišného - místo definování funkce budeme vytvářet objekt. Konkrétně se budeme pokoušet vytvořit neměnitelný n-vektor, který podporuje všechny základní vektorové operace.
Ve funkcionálním programování je často žádoucí definovat neměnitelné objekty, jež nelze po vytvoření měnit, jako jsou řetězce a entice Pythonu. Stejně jako řetězce a entice (tuples) jsou neměnitelné objekty užitečné z celé řady důvodů:
Příkaz data
v Coconut přivádí do Pythonu mocnou utilitu neměnitelných algebraických datových typů. Skladbu příkazu data
si ukážeme na definici jednoduchého dvouprvkového vektoru. Tento vektor bude mít specielní metodu __abs__
, která spočítá jeho délku, definovanou jako odmocninu součtu čtverců jeho prvků. Zde je:
data vector2(x, y):
"""Immutable 2-vector."""
def __abs__(self):
"""Return the magnitude of the 2-vector."""
return (self.x**2 + self.y**2)**0.5
# Test cases:
vector2(1, 2) |> print # vector2(x=1, y=2)
vector2(3, 4) |> abs |> print # 5
v = vector2(2, 3)
v.x = 7 # AttributeError
Copy, paste! Tento příklad ukazuje základní skladbu příkazů data
:
data <name>(<attributes>):
<body>
kde <name>
a <body>
znamenají totéž jako v ekvivalentní definici class
, avšak <attributes>
jsou zde různé atributy definovaného datového typu, jež může konstruktor přijmout jako argumenty. V tomto případě je vector2
datový typ se dvěma atributy x
a y
, s jednou metodou __abs__
, která počítá jeho délku.
Jak ukazují testovací případy, instance datového typu vector2
lze vytvářet, tisknout, nikoliv však měnit.
Nyní, když jsme dostali za opasek 2-vector
, vraťme se zpět k našemu původnímu, více komplikovanému problému s n-vektory, to jest s vektory libovolné délky. Pokusíme se, aby náš n-vector podporoval všechny základní vektorové operace ale začneme pouze s definicí data
a konstruktorem:
data vector(pts):
"""Immutable n-vector."""
def __new__(cls, *pts):
"""Create a new vector from the given pts."""
if len(pts) == 1 and pts[0] `isinstance` vector:
return pts[0] # vector(v) where v is a vector should return v
else:
return pts |> tuple |> datamaker(cls) # accesses base constructor
# Test cases:
vector(1, 2, 3) |> print # vector(pts=(1, 2, 3))
vector(4, 5) |> vector |> print # vector(pts=(4, 5))
Copy, paste! Velkou novou věcí zde je, jak psát konstruktory data
. Protože jsou typy data
neměnitelné, nebude zde chodit konstrukce __init__
. Místo toho je použita jiná specielní metoda __new__
, která musí vrátit nově vytvořenou instanci a na rozdíl od většiny metod přijímá jako první argument class, nikoliv objekt. Protože __new__
potřebuje vrátit úplnou instanci, bude ve většině případů nezbytný přístup k výchozímu konstruktoru data
. Pro tento účel poskytuje Coconut vestavěnou funkci datamaker
, která přijímá datový typ, často jako první argument funkce __new__
a vrací výchozí konstruktor data
.
V tomto případě konstruktor kontroluje, zda nebylo zadáno nic jiného než další vector
, v kterémžto případě jej vrací. Jinak vrací výsledek vytvoření entice argumentů a její předání výchozímu konstruktoru, jehož forma je vector(pts)
; takto přiřazujíc entici k atributu pts
.
Nyní, když máme konstruktor pro náš n-vektor, je čas napsat jeho metody. První je metoda __abs__
, která má počítat délku vektoru. Tentokrát to bude mírně složitější než u 2-vektoru, protože musí chodit pro libovolný počet pts
. Naštěstí můžeme použít korýtkový (pipeline) styl Coconutu a jeho částečnou aplikaci funkce:
def __abs__(self):
"""Return the magnitude of the vector."""
return self.pts |> map$((x) -> x**2) |> sum |> ((s) -> s**0.5)
Základním algoritmem zde je ‘mapování’ (map) mocniny pro každý prvek, jejich celkový součet a druhá odmocnina výsledku. Zápis celého postupu je přehledně zapsán v jednom řádku.
Další metodou je součet vektorů stejné délky, realizovaný součtem jejich komponent. Využijeme k tomu schopnost Coconut provádět porovnávání shody (pattern-matching) či v tomto případě rozložené přiřazení (destructuring assignment) a to takto:
def __add__(self, other):
"""Add two vectors together."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((+), self.pts, other_pts) |*> vector
Máme zde několik nových konstruktů ale nejvýznamnějším je příkaz k rozloženému přiřazení vector(other_pts) = other
, na němž vidíme skladbu pro porovnávání shody s datovými typy: přesně napodobuje originální deklaraci data
pro daný datový typ. V tomto případě se vector(other_pts) = other
bude shodovat pouze s vektorem, přičemž přiřadí atribut pts
vektoru k proměnné other_pts
. Nenajde-li se vhodný vektor pro shodu, je evokována výjimka MatchError
.
Dalším novým konstruktem je zde znak |*>
, což je korýtkový operátor (zde ‘star-pipe’) pro více argumentů. Rozdíl mezi |*>
a |>
je analogický rozdílu f(args)
a f(*args)
.
Další metodou je podíl vektorů, což je vlastně součet vektorů se záporným znaménkem ((-)
místo (+)
):
def __sub__(self, other):
"""Subtract one vector from another."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((-), self.pts, other_pts) |*> vector
Za povšimnutí zde stojí to, že na rozdíl od jiných operátorových funkcí, může (-)
znamenat buď odečtení nebo negaci. Konkretní význam závisí na počtu poskytnutých argumentů - jeden pro negaci, dva pro odečtení. Abychom si to demonstrovali, použijeme funkci (-)
k zavedení negace vektoru, což by mělo negovat každý jeho prvek:
def __neg__(self):
"""Retrieve the negative of the vector."""
return self.pts |> map$((-)) |*> vector
Další metodou je rovnost. Zde opět použijeme pattern-matching pro data
ale tentokrát uvnitř příkazu match
místo uvnitř rozloženého přiřazení, neboť při selhání shody chceme odezvu False
, nikoliv chybové hlášení. Zde je kód:
def __eq__(self, other):
"""Compare whether two vectors are equal."""
match vector(=self.pts) in other:
return True
else:
return False
Jediným novým kostruktem zde je použití =self.pts
v příkazu match
. Tento konstrukt provádí kontrolu uvnitř pattern-matching, zajišťujíce, že ke shodě dojde pouze tehdy, když other.pts == self.pts
.
Poslední metodou, kterou zavedeme, je násobení vektorů. To je poněkud komplikované, neboť matematicky existuje více způsobů. Pro naše účely se soustředíme na dva: na skalární součin, definovaný jako součet součinů jednotlivých elementů a na násobení vektoru číslem, definované jako násobení všech elementů stejným číslem. Zde je naše implementace:
def __mul__(self, other):
"""Scalar multiplication and dot product."""
match vector(other_pts) in other:
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((*), self.pts, other_pts) |> sum # dot product
else:
return self.pts |> map$((*)$(other)) |*> vector # scalar multiple
def __rmul__(self, other):
"""Necessary to make scalar multiplication commutative."""
return self * other
Za pozornost zde stojí za prvé, že na rozdíl od součtu a podílu, kde jsme chtěli hlásit chybu při selhání shody vektoru, zde chceme při selhání shody provést násobení skalárem - takže místo použití rozloženého přiřazení použijeme příkaz match
.
Za druhé si povšimneme použití kombinace korýtkového (pipeline) stylu programování, částečné aplikace, operátorových funkcí a funkcí vyššího řádu pro výpočet skalárního součinu a pro násobení skalárem. U skalárového součinu mapujeme násobení na dva vektory a sečteme výsledky. U násobení skalárem vytváříme nový vektor násobením všech prvků původního vektoru stejným číslem.
Nakonec to vše dáme dohromady:
data vector(pts):
"""Immutable n-vector."""
def __new__(cls, *pts):
"""Create a new vector from the given pts."""
if len(pts) == 1 and pts[0] `isinstance` vector:
return pts[0] # vector(v) where v is a vector should return v
else:
return pts |> tuple |> datamaker(cls) # accesses base constructor
def __abs__(self):
"""Return the magnitude of the vector."""
return self.pts |> map$((x) -> x**2) |> sum |> ((s) -> s**0.5)
def __add__(self, other):
"""Add two vectors together."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((+), self.pts, other_pts) |*> vector
def __sub__(self, other):
"""Subtract one vector from another."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((-), self.pts, other_pts) |*> vector
def __neg__(self):
"""Retrieve the negative of the vector."""
return self.pts |> map$((-)) |*> vector
def __eq__(self, other):
"""Compare whether two vectors are equal."""
match vector(=self.pts) in other:
return True
else:
return False
def __mul__(self, other):
"""Scalar multiplication and dot product."""
match vector(other_pts) in other:
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((*), self.pts, other_pts) |> sum # dot product
else:
return self.pts |> map$((*)$(other)) |*> vector # scalar multiplication
def __rmul__(self, other):
"""Necessary to make scalar multiplication commutative."""
return self * other
# Test cases:
vector(1, 2, 3) |> print # vector(pts=(1, 2, 3))
vector(4, 5) |> vector |> print # vector(pts=(4, 5))
vector(3, 4) |> abs |> print # 5
vector(1, 2) + vector(2, 3) |> print # vector(pts=(3, 5))
vector(2, 2) - vector(0, 1) |> print # vector(pts=(2, 1))
-vector(1, 3) |> print # vector(pts=(-1, -3))
(vector(1, 2) == "string") |> print # False
(vector(1, 2) == vector(3, 4)) |> print # False
(vector(2, 4) == vector(2, 4)) |> print # True
2*vector(1, 2) |> print # vector(pts=(2, 4))
vector(1, 2) * vector(1, 3) |> print # 7
Copy, paste! Je to pěkná řádka řádků. Když si to však poučeně procházíme, je to čisté, čitelné a stručné a dělá to přesně to, co jsme chtěli aby to dělalo: vytvořit algebraický datový typ pro neměnitelný n-vektor, který podporuje základní vektorové operace. Celou záležitost jsme přitom provedli čistě funkcionálně bez potřeby imperativních konstruktů, jako jsou stavy nebo smyčky.
vector_field
¶V poslední případové studii nebudu kód psát já a vy přihlížet, ale budete jej psát vy a já vám posléze ukážu, jak bych to napsal sám.
Premiovou výzvou u tohoto odstavce bude napsat každou definovanou funkci do jednoho řádku. Nápomocna k tomu bude tak zvaná přiřazovací funkce:
def <name>(<args>) = <return value>
která je zjednodušením klasického zápisu v Pythonu:
def <name>(<args>): return <return value>
Maje toto vyjasněno, je čas uvést obecný cíl naší případové studie. Chceme napsat program, který nám umožní vytvářet nekonečná vektorová pole, přes něž můžeme iterovat a s nimiž můžeme operovat. Úlohu si zúžime na vektory s pozitivními komponenty.
Naším prvním krokem tedy bude vytvoření pole všech bodů s pozitivními hodnotami x
a y
, to jest, nalézajících se v prvním kvadrantu roviny x-y
, které vypadá nějak takto:
...
(0,2) ...
(0,1) (1,1) ...
(0,0) (1,0) (2,0) ...
Protože chceme být schopni přes toto pole procházet (iterovat), potřebujeme jej nějakým způsobem linearizovat a nejjednoduším způsobem to učiníme tak, že jej rozdělíme do diagonál, načež můžeme traverzovat po první diagonále, potom po druhé a tak dále, nějak takto:
...
(0,2)< ...
\_
(0,1)< (1,1)< ...
\_ \_
(0,0) > (1,0) > (2,0) > ...
diagonal_line
¶Naše první funkce diagonal_line(n)
by tedy měla vytvořít iterátor všech bodů, reprezentovaných jako souřadnicové entice v n-té
diagonále, počínaje v bodě (0, 0)
nulté
diagonály. Jak jsme si řekli na počátku případové studie, o řešení se pokusíte nejdřív sami s použitím všech nástrojů funkcionálního programování, které Coconut poskytuje.
Zde je několik testů, které můžete použít:
diagonal_line(0) `isinstance` (list, tuple) |> print # False (should be an iterator)
diagonal_line(0) |> list |> print # [(0, 0)]
diagonal_line(1) |> list |> print # [(0, 1), (1, 0)]
Nápověda: n-tá
diagonála by měla obsahovat n+1
prvků, zkuste tedy začít s funkcí range(n+1)
a posléze ji nějak přetvořit.
Nebylo to tak hrozné, že ne? Nyní se podívejme na mé řešení:
def diagonal_line(n) = range(n+1) |> map$((i) -> (i, n-i))
Prostinké, což? Vezmeme range(n+1)
a použijeme map
k její transformaci na potřebnou sekvenci entic.
linearized_plane
¶Nyní, když jsme vytvořili naše diagonální čáry, potřebujeme je spojit dohromady abychom sestavili plně linearizovanou rovinu a za tím účelem napíšeme funkci linearized_plane()
. Funkce linearized_plane
by měla vytvořit iterátor, který prochází všemi body roviny po diagonálách, počínaje nultou, prvou, atd. Tento iterátor musí být nekonečný, protože musí procházet všemi body dané roviny.
Nápovědou pro sestavování funkce budiž připomínka, že operátor ::
je líný a nevyhodnotí své operandy bez požádání, což znamená, že může být použit k vytvoření nekonečných iterátorů. Až budete hotovi, posuňte se v textu dále.
Testy:
# Note: these tests use $[] notation, which we haven't introduced yet
# but will introduce later in this case study; for now, just run the
# tests, and make sure you get the same result as is in the comment
linearized_plane()$[0] |> print # (0, 0)
linearized_plane()$[:3] |> list |> print # [(0, 0), (0, 1), (1, 0)]
Nápověda: místo definování funkce jako linearized_plane()
, zkuste ji definovat jako linearized_plane(n=0)
, kde n
je označení počáteční diagonály a pro rozvinutí funkce použijte rekurzi.
To bylo poněkud náročnější než předtím ale doufejme, že ne příliš. Nyní se podívejme na mé řešení:
def linearized_plane(n=0) = diagonal_line(n) :: linearized_plane(n+1)
Jak vidíte, je to v základě jednoduché řešení: prostě ke spojení diagonál za sebou použijete ::
a rekurzi.
vector_field
¶Nyní, když máme funkci, která vytvoří všechny potřebné body, je čas přeměnit je na vektory a za tím účelem si definujeme novou funkci vector_field()
, která přemění všechny entice v linearized_plane
na vektory s použitím třídy n-vector
, kterou jsme definovali dříve.
Testy:
# You'll need to bring in the vector class from earlier to make these work
vector_field()$[0] |> print # vector(pts=(0, 0))
vector_field()$[2:3] |> list |> print # [vector(pts=(1, 0))]
Nápověda: Vzpomeňte si, že vektor, který jsme definovali, přijímá komponenty jako separátní argumenty, nikoliv jako jedinou entici.
Děláte velký pokrok! Než pokročíte dál, srovnejte si řešení se mnou:
def vector_field() = linearized_plane() |> map$((xy) -> vector(*xy))
Vše, co jsme učinili, bylo to, že jsme mapovali funkci linearized_plane
přes vector
s tím, že jsme volali každý element entice jako separátní argument.
Nyní, když máme všechny funkce, potřebné pro naše vektorové pole, dáme je všechny dohromady a otestujeme je. Nezdráhejte se dosadit vlastní verze funkcí:
data vector(pts):
"""Immutable n-vector."""
def __new__(cls, *pts):
"""Create a new vector from the given pts."""
if len(pts) == 1 and pts[0] `isinstance` vector:
return pts[0] # vector(v) where v is a vector should return v
else:
return pts |> tuple |> datamaker(cls) # accesses base constructor
def __abs__(self):
"""Return the magnitude of the vector."""
return self.pts |> map$((x) -> x**2) |> sum |> ((s) -> s**0.5)
def __add__(self, other):
"""Add two vectors together."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((+), self.pts, other_pts) |*> vector
def __sub__(self, other):
"""Subtract one vector from another."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((-), self.pts, other_pts) |*> vector
def __neg__(self):
"""Retrieve the negative of the vector."""
return self.pts |> map$((-)) |*> vector
def __eq__(self, other):
"""Compare whether two vectors are equal."""
match vector(=self.pts) in other:
return True
else:
return False
def __mul__(self, other):
"""Scalar multiplication and dot product."""
match vector(other_pts) in other:
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((*), self.pts, other_pts) |> sum # dot product
else:
return self.pts |> map$((*)$(other)) |*> vector # scalar multiplication
def __rmul__(self, other):
"""Necessary to make scalar multiplication commutative."""
return self * other
def diagonal_line(n) = range(n+1) |> map$((i) -> (i, n-i))
def linearized_plane(n=0) = diagonal_line(n) :: linearized_plane(n+1)
def vector_field() = linearized_plane() |> map$((xy) -> vector(*xy))
# Test cases:
diagonal_line(0) `isinstance` (list, tuple) |> print # False (should be an iterator)
diagonal_line(0) |> list |> print # [(0, 0)]
diagonal_line(1) |> list |> print # [(0, 1), (1, 0)]
linearized_plane()$[0] |> print # (0, 0)
linearized_plane()$[:3] |> list |> print # [(0, 0), (0, 1), (1, 0)]
vector_field()$[0] |> print # vector(pts=(0, 0))
vector_field()$[2:3] |> list |> print # [vector(pts=(1, 0))]
Copy, paste! Poté, co jste se ujistili, že po dosazení svých funkcí chodí vše jak má, zaměřte se na poslední čtyři testy. Zjistíte, že používají novou notaci, podobnou notaci pro částečnou aplikaci, již jsme viděli dříve - ale s hranatými závorkami místo kulatých. To je notace pro krájení (slicing) iterátoru. Podobně jako byla částečná aplikace líným voláním funkce, je dělení iterátoru línym dělením sekvence. Podobně jako u částečné aplikace, je užitečné považovat znak $
za zlenivějící (lazy-ify) operátor, v tomto případě přetvářející normální (ihned prováděné) krájení (slicing) Pythonu na líné krájení iterátoru, které se provádí jen tehdy, jsou-li prvky v řízcích (slice) potřebné.
Maje toto na mysli, nyní když jsme sestavili naše vektorové pole, je čas si s krájením iterátoru trochu pohrát. Zkuste něco smělého, jako například
magnitude-field
, kde každý bod reprezentuje délku příslušného vektorumatch
na dříve vytvořené metody dělení a násobenípotom použít krájení iterátoru pro vynětí a přezkoušení úseků.
vector
- část II¶U některých aplikací, používajících naše vector_fields
, může být žádoucí přidat k našemu vektoru
nějaké užitečné metody. V této případové studii se zaměříme na metodu, zvanou .angle
.
Metoda .angle
přijme dva vektory a spočítá úhel mezi nimi. Matematicky je úhel dvou vektorů skalárním součinem jejich příslušných jednotkových vektorů. Takže před tím, než budeme moci použít metodu .angle
, budeme potřebovat metodu .unit
. Matematicky je výraz pro jednotkový vektor daného vektoru dán jako podíl tohoto vektoru a jeho velikosti. Tudíž, před použitím .unit
a potažmo .angle
, musíme začít zavedením dělení.
__truediv__
¶Dělení vektorů je pouhé skalární dělení, pročež napíšeme metodu __truediv__
, která přijímá self
jako první argument a other
jako druhý argument, vracejíc nový vektor téže velikosti jako self
, s prvky dělenými vektorem other
. Jako specielní výzvu, zkuste to zapsat v jediném řádku s použitím notace přiřazovací funkce.
Testy:
vector(3, 4) / 1 |> print # vector(pts=(3.0, 4.0))
vector(2, 4) / 2 |> print # vector(pts=(1.0, 2.0))
Nápověda: Podívejte se zpět, jak jsme zaváděli násobení skalárem.
Zde je mé řešení pro vaši kontrolu:
def __truediv__(self, other) = self.pts |> map$((x) -> x/other) |*> vector
.unit
¶Další je .unit
. Napíšeme metodu unit
, která přijímá jako argument pouze self
a vrací nový vektor téže velikosti jako self
, s každým prvkem děleným velikostí self
, jež můžeme získat pomocí funkce abs
. To by měl být velmi jednoduchý jedořádkový zápis.
Testy:
vector(0, 1).unit() |> print # vector(pts=(0.0, 1.0))
vector(5, 0).unit() |> print # vector(pts=(1.0, 0.0))
Zde je mé řešení:
def unit(self) = self / abs(self)
.angle
¶Tato metoda bude poněkud složitější. Připomeňme, že matematicky se úhel mezi dvěma vektory vyjádří jako math.acos
skalárního součinu obou vektorů, připadně jejich jednotkových vektorů a připomeňme si, že jsme již zavedli skalární součin dvou vektorů, když jsme napsali metodu __mul__
. Takže, metoda .angle
má přijmout self
jako první argument a other
jako druhý - a je-li other
vektorem, použít tuto formuli k výpočtu úhlu mezi self
other
, nebo není-li other
vektorem, má metoda .angle
ohlásit MatchError
. Abychom to zajistili, budeme potřebovat rozložené přiřazení k ověření, že other
je skutečně vektor.
Testy:
import math
vector(2, 0).angle(vector(3, 0)) |> print # 0.0
print(vector(1, 0).angle(vector(0, 2)), math.pi/2) # should be the same
vector(1, 2).angle(5) # MatchError
Nápověda: Podívejte se zpět, jak jsme s použitím rozloženého přiřazení kontrolovali, zda argument pro factorial
bylo celé číslo.
Pohleďte na mé řešení:
def angle(self, other is vector) = math.acos(self.unit() * other.unit())
A nyní je čas to dát všechno dohromady. Nezdráhejte se dosadit své vlastní verze posledně definovaných metod.
import math # necessary for math.acos in .angle
data vector(pts):
"""Immutable n-vector."""
def __new__(cls, *pts):
"""Create a new vector from the given pts."""
if len(pts) == 1 and pts[0] `isinstance` vector:
return pts[0] # vector(v) where v is a vector should return v
else:
return pts |> tuple |> datamaker(cls) # accesses base constructor
def __abs__(self):
"""Return the magnitude of the vector."""
return self.pts |> map$((x) -> x**2) |> sum |> ((s) -> s**0.5)
def __add__(self, other):
"""Add two vectors together."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((+), self.pts, other_pts) |*> vector
def __sub__(self, other):
"""Subtract one vector from another."""
vector(other_pts) = other
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((-), self.pts, other_pts) |*> vector
def __neg__(self):
"""Retrieve the negative of the vector."""
return self.pts |> map$((-)) |*> vector
def __eq__(self, other):
"""Compare whether two vectors are equal."""
match vector(=self.pts) in other:
return True
else:
return False
def __mul__(self, other):
"""Scalar multiplication and dot product."""
match vector(other_pts) in other:
assert len(other_pts) == len(self.pts)
return map((*), self.pts, other_pts) |> sum # dot product
else:
return self.pts |> map$((*)$(other)) |*> vector # scalar multiplication
def __rmul__(self, other):
"""Necessary to make scalar multiplication commutative."""
return self * other
# New one-line functions necessary for finding the angle between vectors:
def __truediv__(self, other) = self.pts |> map$((x) -> x/other) |*> vector
def unit(self) = self / abs(self)
def angle(self, other is vector) = math.acos(self.unit() * other.unit())
# Test cases:
vector(3, 4) / 1 |> print # vector(pts=(3.0, 4.0))
vector(2, 4) / 2 |> print # vector(pts=(1.0, 2.0))
vector(0, 1).unit() |> print # vector(pts=(0.0, 1.0))
vector(5, 0).unit() |> print # vector(pts=(1.0, 0.0))
vector(2, 0).angle(vector(3, 0)) |> print # 0.0
print(vector(1, 0).angle(vector(0, 2)), math.pi/2) # should be the same
vector(1, 2).angle(5) # MatchError
Jedna důležitá poznámka: dejte si pozor abyste nenechali prázdný řádek při dosazování vlastních metod, neboť v tom případě by interpret roztrhl kód. V normálním zápisu Coconut to není žádný problém, pouze zde, protože provádíme kopírování-vkládání do příkazového řádku
Copy, paste! Jestliže všechno chodí jak má, doporučuji se vrátit ke hrátkám s aplikacemi vector_field
s použitím našich nových metod.
Tímto vyčerpal tento tutoriál své případové studie, avšak to neznamená, že Coconut předvedl všechny své možnosti! V tomto posledním odstavci se dotkneme tří nejdůležitějších struktur, jež se nám podařilo opominout v případových studiích: líné seznamy, skladba funkcí a implicitní parciály (partials).
Líné seznamy jsou líně vyhodnocované iterátorové literály, podobné ve své lenosti operátoru ::
- a to v tom, že jakýkoli výraz uvnitř líného seznamu není vyhodnocen, dokud jej není zapotřebí. Syntaxe pro líné seznamy je přesně táž jako syntaxe pro normální seznamy, až na “banánové závorky” ((|
and |)
) místo normálních závorek, takto:
abc = (| a, b, c |)
Skladba funkcí v Coconut se zajišťuje operátorem ..
, který přijímá dvě funkce a spojí je do nové funkce, ekvivalentní zápisu (*args, **kwargs) -> f1(f2(*args, **kwargs))
. To může být užitečné u částečné aplikace při spojování několika funkcí vyššího řádu, jako zde:
zipsum = map$(sum)..zip
Skladba funkcí se také zbavuje potřeby mnoha závorek při zřetězeném volání funkcí, jako zde:
(plus1..square)(3) == 10
Coconut podporuje řadu různých “neúplných” výrazů, jež se rozvinou do funkce, která přijme jen část argumentů, nezbytných pro dokončení, to jest do funkce s implicitně částečnou aplikací. Různé přípustné výrazy jsou:
.attr
.method(args)
obj.
func$
seq[]
iter$[]
.[slice]
.$[slice]
Všechny vlastnosti popsané v tomto tutoriálu, stejně jako řada dalších, jsou podrobně dokumentovány v podrobné dokumentaci.
Also, if you have any other questions not covered in this tutorial, feel free to ask around at Coconut’s Gitter, a GitHub-integrated chat room for Coconut developers.
Finally, Coconut is a new, growing language, and if you’d like to get involved in the development of Coconut, all the code is available completely open-source on Coconut’s GitHub. Contributing is a simple as forking the code, making your changes, and proposing a pull request.
Yes and yes! Coconut kompiluje do Pythonu, takže moduly Coconut jsou přístupné z Pythonu a moduly Pythonu jsou přístupné z Coconut, včetně celé standardní knihovny Pythonu.
Coconut podporuje všechny verze Pythonu >= 2.6
ve větvi 2.x
nebo >= 3.2
ve větvi 3.x
. Viz kompatibilní verze Pythonu.
Informace o každém vydání Coconat jsou zaznamenávány na stránce GitHub. Zde můžete nalézt všechny nové vlastnosti a výrazné změny, uvedené v jednotlivých vydáních.
Žádný problém - stačí použít dekorátor recursive_iterator
z Coconut a budete v pohodě. Toto je známý problém Pythonu a recursive_iterator
vám jej vyřeší.
Jste přesně ta osoba, pro kterou byl Coconut vytvořen! Coconut vás nechá psát Python bez starostí s kompabilitou verzí, přičemž vám umožňuje provádět věci, o nichž byste si nikdy nebyl pomyslel že jsou možné, jako je pattern-matching (porovnávání předlohy) a lazy evaluation (líný výpočet). Pokud jste někdy používal funkcionální programovací jazyk, budete vědět, že funkcionální kód je často mnohem jednodušší, čistší a čitelnější. Python je úžasný imperativní jazyk, ale když přijde na moderní funkcionální programování (pro něž nebyl vytvořen), má jisté mezery, které se Coconut snaží doplnit.
Snadnost ladění je dlouhodobý problém u všech kompilovaných jazyků, včetně jazyků C
a C++
, jež jsou v současné době považovány za low-level jazyky. Řešení tohoto problému je stále stejné: párování řádků. Pokud víte, který řádek zdrojového kódu koresponduje s určitým řádkem kompilovaného kódu, můžete snadno provádět ladění přímo ve zdrojovém kódu. V Coconut to lze snadno zařídit připojením flagu --line-numbers
nebo -l
, jenž zajistí připojení komentáře ke každému řádku v kompilovaném kódu s číslem odpovídajícího řádku ve zdrojovém kódu. Alternativní flag --keep-lines
nebo -k
zajistí vložení celého řádku ze zdrojového kódu místo nebo spolu s číslem řádku. Ohlásí-li tedy Python chybu, můžete na úryvku kompilovaného kódu číst informaci o čísle problematického řádku ve zdrojovém kódu.
Definitely! Kromě toho, že je Coconut skvělý pro funkcionální programování, obsahuje také řadu dalších úžasných vlastností, včetně schopnosti kompilovat kód Python 3 do univerzální verze, která poběží v jakékoli verzi Pythonu. I když Coconut není čistě funkcionální, je to skvělý úvod do funkcionálního stylu.
Yes, absolutely! Tutoriál pro Coconut nepředpokládá absolutně žádnou předchozí znalost funkcionálního programování, pouze Pythonu. Protože Coconut není čistě funkcionálním programovacím jazykem a veškerý platný Python je platný Coconut, je Coconut skvělým úvodem do funkcionálního programování. Osvojíte-li si Coconut, budete si moci vyzkoušet nový styl programování bez ztráty jakékoli znalosti Pythonu, který znáte a milujete.
Maybe. Znáte-li aspoň základy Pythonu a jste dobře obeznámen s funkcionálním programováním, potom zcela určitě vám Coconut umožní pokračovat v používání všech vašich oblíbených nástrojů funkcionálního programování za současného dalšího seznamování s Pythonem. Nejste-li příliš obeznámen ani s Pythonem ani s funkcionálním programováním, potom učiníte lépe, když nejprve projdete vhodným tutoriálem Pythonu.
Stučně řečeno proto, že Coconut je nadstavba Pythonu, který má sice některé funkcionální vlastnosti ale jako celek je záměrně nefunkcionální. Coconut není čistě funkcionální ze stejných důvodů, ze kterých není Python čistě imperativní - různé problémy vyžadují různé přístupy.
Coconut je záměrně vytvořen tak aby umožnil vytváření kódu v čistě funkcionálním stylu ale lze jej použít i pro jiná paradigmata.
I certainly hope not! Na rozdíl od většiný transpilovaných (transpilled) jazyků, je veškerý Python platný Coconut. Cílem Coconut není nahradit Python ale rozšířit jej. Coconut je dokonale interoperativní s Pythonem a používá stejné knihovny. Tudíž Coconut nemůže rozdělit komunitu Pythonu, protože komunita Coconu je komunitou Pythonu.
That’s great! Coconut is completely open-source, and new contributors are always welcome. Contributing to Coconut is as simple as forking Coconut on GitHub, making changes to the develop
branch, and proposing a pull request. If you have any questions at all about contributing, including understanding the source code, figuring out how to implement a specific change, or just trying to figure out what needs to be done, try asking around at Coconut’s Gitter, a GitHub-integrated chat room for Coconut developers.
Pokud vám to není známo, obrázek nahoře pochází z komedie Monty Python and the Holy Grail, ve které Rytíři Kulatého stolu tlučou kokosovými ořechy o sebe aby napodobili zvuk jezdce na koni. Jméno Coconut bylo zvoleno jako odkaz na skutečnost, že Python je rovněž nazván podle Monty Python.
Evan Hubinger is an undergraduate student studying mathematics and computer science at Harvey Mudd College. You can find his resume online at http://evhub.github.io/resume.pdf.
Coconut je varianta jazyka Python vytvořená pro jednoduché a elegantní Pythonické funkcionální programování.
Coconut je vyvíjen na GitHub a hostován na PyPI.
Instalace Coconut je stejně snadná jako otevření konzoly s promptem a zadání:
pip install coconut
načež máte celý svět Coconut u svých nohou.
Usměrnění programu (pipeline-style programming):
"hello, world!" |> print
Pohlednější lambda:
(x) -> x ** 2
Částečná aplikace (partial application):
range(10) |> map$((x) -> x ** 2) |> list
Porovnání předlohy (pattern-matching):
match [head] + tail in [0, 1, 2, 3]:
print(head, tail)
Rozložené přiřazení (destructuring assignment):
{"list": [0] + rest} = {"list": [0, 1, 2, 3]}
Infixová notace:
5 `mod` 3 == 2
Operátorové funkce:
range(15) |> map$((*)$(2)) |> list
Kompozice funkcí:
(f .. g .. h)(x, y, z)
Líné seznamy:
(| first_elem() |) :: rest_elems()
Paralelní programování:
range(100) |> parallel_map$((**)$(2)) |> list
Optimalizace koncové rekurze:
def factorial(n, acc=1):
case n:
match 0:
return acc
match _ is int if n > 0:
return factorial(n-1, acc*n)
else:
raise TypeError("the argument to factorial must be an integer >= 0")
Algebraické datové typy:
data Empty()
data Leaf(n)
data Node(l, r)
def size(Empty()) = 0
@addpattern(size)
def size(Leaf(n)) = 1
@addpattern(size)
def size(Node(l, r)) = size(l) + size(r)
size(Node(Empty(), Leaf(10))) == 1
Podporu pro své první kroky v prostředí Coconut naleznete na těchto odkazech:
Poznámka: Pokud výše uvedené linky nechodí, zkuste mirror.